[1] Přednímu z kantorů, jako: Nevyhlazuj, Davidův žalm zlatý. Právě-liž vy, ó shromáždění, spravedlnost vypovídáte? Upřímě-liž soudy činíte, vy synové lidští?
[2] Anobrž raději nepravosti v srdci ukládáte, a násilí rukou svých v zemi této odvažujete.
[3] Uchýlili se bezbožníci hned od narození, pobloudili hned od života matky, mluvíce lež.
[4] Jed v sobě mají jako jedovatý had, jako lítý had hluchý, kterýž zacpává ucho své,
[5] Aby neslyšel hlasu zaklinačů, a čarodějníka v čářích vycvičeného.
[6] Ó Bože, potři jim zuby v ústech jejich, střenovní zuby lvíčat těch polámej, Hospodine.
[7] Nechť se rozplynou jako voda, a zmizejí; ať jsou jako ten, kterýž napíná luk, jehož však střely se lámí,
[8] Jako hlemejžď, kterýž tratí se a mizí, jako nedochůdče ženy, ješto nespatřilo slunce.
[9] Prvé než lidé pocítí trní jejich a bodláku, hned za živa zapálením jako vichřicí zachváceni budou.
[10] I bude se veseliti spravedlivý, když uzří pomstu, nohy své umyje ve krvi bezbožníka.
[11] Ano dí každý: V pravdě, žeť má užitek spravedlivý, jistě, žeť jest Bůh soudce na zemi.
