Markus - Pasal 7 Pasal. 7 - Markus

bandingkan terjemahan

[1]  I sešli se k němu farizeové a někteří z zákonníků, kteříž byli přišli z Jeruzaléma.

[2]  A uzřevše některé z učedlníků jeho obecnýma rukama, (to jest neumytýma,) jísti chleby, reptali o to.

[3]  Nebo farizeové i všickni Židé nejedí, leč by ruce umyli, držíce ustanovení starších.

[4]  A po trhu nejedí, leč se umyjí. A jiné mnohé věci jsou, kteréž přijali, aby je zachovávali, jako umývání koflíků, žejdlíků a medenic i stolů.

[5]  Potom otázali se ho farizeové a zákonníci: Proč učedlníci tvoji nezachovávají ustanovení starších, ale neumytýma rukama jedí chléb?

[6]  On pak odpověděv, řekl jim: Dobře prorokoval Izaiáš o vás pokrytcích, jakož psáno jest: Lid tento rty mne ctí, srdce pak jejich daleko jest ode mne.

[7]  Ale nadarmoť mne ctí, učíce učení a ustanovení lidská.

[8]  Nebo opustivše přikázaní Boží, držíte ustanovení lidská, umývání žejdlíků a koflíků, a jiné věci mnohé těm podobné činíte.

[9]  I pravil jim: Čistě vy rušíte přikázaní Boží, abyste ustanovení svá zachovali.

[10]  Nebo Mojžíš pověděl: Cti otce svého i matku svou, a kdož by zlořečil otci neb mateři, ať smrtí umře.

[11]  Ale vy pravíte: Řekl-li by člověk otci neb mateři: Korban, (totiž, dar jest to,) čímž by tobě ode mne pomoženo býti mohlo.

[12]  A nedopustíte mu nic více učiniti otci svému neb mateři své,

[13]  Rušíce slovo Boží ustanovením svým, kteréž jste ustanovili. A mnohé těm podobné věci činíte.

[14]  I svolav všecken zástup, pravil jim: Slyšte mne všickni a rozumějte.

[15]  Nic není z zevnitřku vcházejícího do člověka, což by jej poškvrniti mohlo; ale to, což pochází z něho, toť jest, což poškvrňuje člověka.

[16]  Má-li kdo uši k slyšení, slyš.

[17]  A když všel do domu od zástupu, tázali se ho učedlníci jeho o tom podobenství.

[18]  I řekl jim: Tak jste i vy nerozumní? Což nerozumíte, že všecko, což z zevnitřku do člověka vchází, nemůže ho poškvrniti?

[19]  Nebo nevchází v srdce jeho, ale v břicho, a potom ven vychází, čistěci všeliké pokrmy.

[20]  Pravil pak, že to, což pochází z člověka, to poškvrňuje člověka.

[21]  Nebo z vnitřku z srdce lidského zlá myšlení pocházejí, cizoložstva, smilstva, vraždy,

[22]  Krádeže, lakomství, nešlechetnosti, lest, nestydatost, oko zlé, rouhání, pýcha, bláznovství.

[23]  Všecky tyto zlé věci pocházejí z vnitřku, a poškvrňují člověka.

[24]  A vstav odtud, odšel do končin Týru a Sidonu, a všed do domu, nechtěl, aby kdo věděl, ale nemohl se tajiti.

[25]  Nebo uslyševši o něm žena, jejíž dcerka měla ducha nečistého, přišla a padla k nohám jeho.

[26]  (Byla pak ta žena pohanka, Syrofenitská rodem.) I prosila ho, aby ďábelství vyvrhl z její dcery.

[27]  Ale Ježíš řekl jí: Nechať se prvé nasytí dítky; nebť není slušné vzíti chléb dětem a vrci štěňatům.

[28]  A ona odpověděla a řekla mu: Ovšem, Pane, nebo štěňátka jedí pod stolem drobty synů.

[29]  I řekl jí: Pro tu řeč jdi, vyšloť jest ďábelství z tvé dcery.

[30]  I odšedši do domu svého, nalezla děvečku, ana leží na loži, a ďábelství z ní vyšlo.

[31]  Tedy vyšed zase z končin Tyrských a Sidonských, přišel k moři Galilejskému, prostředkem krajin Desíti měst.

[32]  I přivedli jemu hluchého a zajikavého, a prosili ho, aby na něj ruku vzložil.

[33]  A pojav jej soukromí ven z zástupu, vložil prsty své v uši jeho, a plinuv, dotekl se jazyka jeho.

[34]  A vzezřev k nebi, vzdechl a řekl jemu: Efata, to jest, otevři se.

[35]  A hned otevříny jsou uši jeho, a rozvázán jest svazek jazyka jeho, i mluvil právě.

[36]  I přikázal jim, aby žádnému nepravili. Ale jakžkoli on jim přikazoval, oni mnohem více ohlašovali.

[37]  A převelmi se divili, řkouce: Dobře všecky věci učinil. I hluchým rozkázal slyšeti, i němým mluviti.