[1] Ještě mluvil Elihu, a řekl:
[2] Poslouchejte, moudří, řečí mých, a rozumní, ušima pozorujte.
[3] Nebo ucho řečí zkušuje, tak jako dásně okoušejí pokrmu.
[4] Soud sobě zvolme, a vyhledejme mezi sebou, co by bylo dobrého.
[5] Nebo řekl Job: Spravedliv jsem, a Bůh silný zavrhl při mou.
[6] Své-liž bych pře ukrývati měl? Přeplněna jest bolestí rána má bez provinění.
[7] Který muž jest podobný Jobovi, ješto by pil posměch jako vodu?
[8] A že by všel v tovaryšství s činiteli nepravosti, a chodil by s lidmi nešlechetnými?
[9] Nebo řekl: Neprospívá to člověku líbiti se Bohu.
[10] A protož, muži rozumní, poslouchejte mne. Odstup od Boha silného nešlechetnost a od Všemohoucího nepravost.
[11] Nebo on podlé skutků člověka odplací, a podlé toho, jaká jest čí cesta, působí, aby to nalézal.
[12] A naprosto Bůh silný nečiní nic nešlechetně, a Všemohoucí nepřevrací soudu.
[13] Kdo svěřil jemu zemi? A kdo zpořádal všecken okršlek?
[14] Kdyby se na něj obrátil, a ducha jeho i duši jeho k sobě vzal,
[15] Umřelo by všeliké tělo pojednou, a tak by člověk do prachu se navrátil.
[16] Máš-li tedy rozum, poslyš toho, pusť v uši své hlas řečí mých.
[17] Ješto ten, kterýž by v nenávisti měl soud, zdaliž by panovati mohl? Čili toho, jenž jest svrchovaně spravedlivý, za nešlechetného vyhlásíš?
[18] Zdaliž sluší králi říci: Ó nešlechetný, a šlechticům: Ó bezbožní?
[19] Mnohem méně tomu, kterýž nepřijímá osob knížat, aniž u něho má přednost urozený před nuzným; nebo dílo rukou jeho jsou všickni.
[20] V okamžení umírají, třebas o půl noci postrčeni bývají lidé, a pomíjejí, a zachvácen bývá silný ne rukou lidskou.
[21] Nebo oči jeho hledí na cesty člověka, a všecky kroky jeho on spatřuje.
[22] Neníť žádných temností, ani stínu smrti, kdež by se skryli činitelé nepravosti.
[23] Aniž zajisté vzkládá na koho více, tak aby se s Bohem silným souditi mohl.
[24] Pyšné stírá bez počtu, a postavuje jiné na místa jejich.
[25] Nebo zná skutky jejich; pročež na ně obrací noc, a potříni bývají.
[26] Jakožto bezbožné rozráží je na místě patrném,
[27] Proto že odstoupili od něho, a žádných cest jeho nešetřili,
[28] Aby dokázal, že připouští k sobě křik nuzného, a volání chudých že vyslýchá.
[29] (Nebo když on spokojí, kdo znepokojí? A když skryje tvář svou, kdo jej spatří?) Tak celý národ, jako i každého člověka jednostejně,
[30] Aby nekraloval člověk pokrytý, aby nebylo lidem ourazu.
[31] Jistě žeť k Bohu silnému raději toto mluveno býti má: Ponesuť, nezruším.
[32] Mimo to, nevidím-li čeho, ty vyuč mne; jestliže jsem nepravost páchal, neučiním toho víc.
[33] Nebo zdali vedlé tvého zdání odplacovati má, že bys ty toho neliboval, že bys ono zvoloval, a ne on? Pakli co víš jiného, mluv.
[34] Muži rozumní se mnou řeknou, i každý moudrý poslouchaje mne,
[35] Že Job hloupě mluví, a slova jeho nejsou rozumná.
[36] Ó by zkušen byl Job dokonale, pro odmlouvání nám jako lidem nepravým,
[37] Poněvadž k hříchu svému přidává i nešlechetnost, mezi námi také jen chloubu svou vynáší, a rozmnožuje řeči své proti Bohu.
