[1] Slyšiž tedy, prosím, Jobe, řeči mé, a všech slov mých ušima svýma pozoruj.
[2] Aj, jižť otvírám ústa svá, mluví jazyk můj v ústech mých.
[3] Upřímost srdce mého a umění vynesou rtové moji.
[4] Duch Boha silného učinil mne, a dchnutí Všemohoucího dalo mi život.
[5] Můžeš-li, odpovídej mi, připrav se proti mně, a postav se.
[6] Aj, já podlé žádosti tvé buduť místo Boha silného; z bláta sformován jsem i já.
[7] Pročež strach ze mne nepředěsí tě, a ruka má nebudeť k obtížení.
[8] Řekl jsi pak přede mnou, a hlas ten řečí tvých slyšel jsem:
[9] Čist jsem, bez přestoupení, nevinný jsem, a nepravosti při mně není.
[10] Aj, příčiny ku potření mne shledal Bůh, klade mne sobě za nepřítele,
[11] Svírá poutami nohy mé, střeže všech stezek mých.
[12] Aj, tím nejsi spravedliv, odpovídám tobě, nebo větší jest Bůh nežli člověk.
[13] Oč se s ním nesnadníš? Žeť všech svých věcí nezjevuje?
[14] Ano jednou mluví Bůh silný, i dvakrát, a nešetří toho člověk.
[15] Skrze sny u vidění nočním, když připadá hluboký sen na lidi ve spaní na ložci,
[16] Tehdáž odkrývá ucho lidem, a čemu je učí, to zpečeťuje,
[17] Aby odtrhl člověka od skutku zlého, a pýchu od muže vzdálil,
[18] A zachoval duši jeho od jámy, a život jeho aby netrefil na meč.
[19] Tresce i bolestí na lůži jeho, a všecky kosti jeho násilnou nemocí,
[20] Tak že sobě život jeho oškliví pokrm, a duše jeho krmi nejlahodnější.
[21] Hyne tělo jeho patrně, a vyhlédají kosti jeho, jichž prvé nebylo vídati.
[22] A tak bývá blízká hrobu duše jeho, a život jeho smrtelných ran.
[23] Však bude-li míti anděla vykladače jednoho z tisíce, kterýž by za člověka oznámil pokání jeho:
[24] Tedy smiluje se nad ním, a dí: Vyprosť jej, ať nesstoupí do porušení, oblíbilť jsem mzdu vyplacení.
[25] I odmladne tělo jeho nad dítěcí, a navrátí se ke dnům mladosti své.
[26] Kořiti se bude Bohu, a zamiluje jej, a patřiti bude na něj tváří ochotnou; nadto navrátí člověku spravedlnost jeho.
[27] Kterýž hledě na lidi, řekne: Zhřešilť jsem byl, a to, což pravého bylo, převrátil jsem, ale nebylo mi to prospěšné.
[28] Bůh však vykoupil duši mou, aby nešla do jámy, a život můj, aby světlo spatřoval.
[29] Aj, všeckoť to dělá Bůh silný dvakrát i třikrát při člověku,
[30] Aby odvrátil duši jeho od jámy, a aby osvícen byl světlem živých.
[31] Pozoruj, Jobe, poslouchej mne, mlč, ať já mluvím.
[32] Jestliže máš slova, odpovídej mi, nebo bych chtěl ospravedlniti tebe.
[33] Pakli nic, ty mne poslouchej; mlč, a poučím tě moudrosti.
