[1] Potom byl svátek Židovský, i šel Ježíš do Jeruzaléma.
[2] Byl pak v Jeruzalémě rybník bravný, kterýž slove Židovsky Bethesda, patero přístřeší maje.
[3] Kdež leželo množství veliké neduživých, slepých, kulhavých, suchých, očekávajících hnutí vody.
[4] Nebo anděl jistým časem sstupoval do rybníka, a kormoutil vodu. Protož kdož nejprvé sstoupil po tom zkormoucení vody, uzdraven býval, od kterékoli nemoci trápen byl.
[5] I byl tu člověk jeden, kterýž osm a třidceti let nemocen byl.
[6] Toho uzřev Ježíš ležícího, a poznav, že jest již dávno nemocen, dí jemu: Chceš-li zdráv býti?
[7] Odpověděl mu ten nemocný: Pane, nemám člověka, kterýž by, když se zkormoutí voda, uvrhl mne do rybníka, ale když já jdu, jiný přede mnou sstupuje.
[8] Dí jemu Ježíš: Vstaň, vezmi lože své a choď.
[9] A hned zdráv jest učiněn člověk ten, a vzav lože své, i chodil. Byla pak sobota v ten den.
[10] Tedy řekli Židé tomu uzdravenému: Sobota jest, nesluší tobě lože nositi.
[11] Odpověděl jim: Ten, kterýž mne uzdravil, onť mi řekl: Vezmi lože své a choď.
[12] I otázali se ho: Kdo jest ten člověk, kterýž tobě řekl: Vezmi lože své a choď?
[13] Ten pak uzdravený nevěděl, kdo by byl. Nebo Ježíš byl poodšel od zástupu shromážděného na tom místě.
[14] Potom pak nalezl jej Ježíš v chrámě, a řekl jemu: Aj, zdráv jsi učiněn; nikoli víc nehřeš, aťby se něco horšího nepřihodilo.
[15] Odšel ten člověk, a pověděl Židům, že by Ježíš byl ten, kterýž ho zdravého učinil.
[16] A protož protivili se Židé Ježíšovi, a hledali ho zabiti, že to učinil v sobotu.
[17] Ježíš pak odpověděl jim: Otec můj až dosavad dělá, i jáť dělám.
[18] Tedy Židé ještě víc proto hledali ho zamordovati, že by netoliko rušil sobotu, ale že Otce svého pravil býti Boha, rovného se čině Bohu.
[19] I odpověděl Ježíš a řekl jim: Amen, amen pravím vám: Nemůžeť Syn sám od sebe nic činiti, jediné což vidí, an Otec činí. Nebo cožkoli on činí, toť i Syn též podobně činí.
[20] Otec zajisté miluje Syna, a ukazuje mu všecko, což sám činí; a větší nad to ukáže jemu skutky, abyste vy se divili.
[21] Nebo jakož Otec křísí mrtvé a obživuje, tak i Syn, kteréž chce, obživuje.
[22] Aniž zajisté Otec soudí koho, ale všecken soud dal Synu.
[23] Aby všickni ctili Syna, tak jakž Otce ctí. Kdo nectí Syna, nectí ani Otce, kterýž ho poslal.
[24] Amen, amen pravím vám: Že kdož slovo mé slyší, a věří tomu, kterýž mne poslal, máť život věčný, a na soud nepřijde, ale přešelť jest z smrti do života.
[25] Amen, amen pravím vám: Že přijde hodina, a nyníť jest, když mrtví uslyší hlas Syna Božího, a kteříž uslyší, živi budou.
[26] Nebo jakož Otec má život sám v sobě, tak dal i Synu, aby měl život v samém sobě.
[27] A dal jemu moc i soud činiti, nebo Syn člověka jest.
[28] Nedivtež se tomu; neboť přijde hodina, v kterouž všickni, kteříž v hrobích jsou, uslyší hlas jeho.
[29] A půjdou ti, kteříž dobré věci činili, na vzkříšení života, ale ti, kteříž zlé věci činili, na vzkříšení soudu.
[30] Nemohuť já sám od sebe nic činiti. Jakžť slyším, takť soudím, a soud můj spravedlivý jest. Nebo nehledám vůle své, ale vůle toho, kterýž mne poslal, Otcovy.
[31] Vydám-liť já svědectví sám o sobě, svědectví mé není pravé.
[32] Jinýť jest, kterýž svědectví vydává o mně, a vím, že pravé jest svědectví, kteréž vydává o mně.
[33] Vy jste byli poslali k Janovi, a on svědectví vydal pravdě.
[34] Ale jáť nepřijímám svědectví od člověka, než totoť pravím, abyste vy spaseni byli.
[35] Onť byl svíce hořící a svítící, vy pak chtěli jste se na čas poradovati v světle jeho.
[36] Ale já mám větší svědectví, než Janovo. Nebo skutkové, kteréž mi dal Otec, abych je vykonal, tiť skutkové, kteréž já činím, svědčí o mně, že mne Otec poslal.
[37] A kterýž mne poslal, Otec, onť svědectví vydal o mně, jehož jste vy hlasu nikdy neslyšeli, ani tváři jeho neviděli.
[38] A slova jeho nemáte v sobě zůstávajícího. Nebo kteréhož on poslal, tomu vy nevěříte.
[39] Ptejte se na písma; nebo vy domníváte se v nich věčný život míti, a tať svědectví vydávají o mně.
[40] Ale nechcete přijíti ke mně, abyste život měli.
[41] Chvály od lidí nepřijímám.
[42] Ale poznal jsem vás, že milování Božího nemáte v sobě.
[43] Já jsem přišel ve jménu Otce svého, a nepřijímáte mne. Kdyby jiný přišel ve jménu svém, toho přijmete.
[44] Kterak vy můžete věřiti, chvály jedni od druhých hledajíce, poněvadž chvály, kteráž jest od samého Boha, nehledáte?
[45] Nedomnívejte se, bychť já na vás žalovati měl před Otcem. Jestiť, kdo by žaloval na vás, Mojžíš, v němž vy naději máte.
[46] Nebo kdybyste věřili Mojžíšovi, věřili byste i mně; neb on o mně psal.
[47] Ale poněvadž jeho písmům nevěříte, i kterak slovům mým uvěříte?
