[1] A jakž poznal Pán, že slyšeli farizeové, že by Ježíš více učedlníků činil a křtil než Jan,
[2] (Ačkoli Ježíš sám nekřtil, ale učedlníci jeho,)
[3] Opustil Judstvo, a odšel opět do Galilee.
[4] Musil pak jíti skrze Samaří.
[5] I přišel k městu Samařskému, kteréž slove Sichar, vedlé popluží, kteréž byl dal Jákob Jozefovi, synu svému.
[6] Byla pak tu studnice Jákobova. Protož ustav na cestě Ježíš, posadil se tak na studnici. A bylo okolo šesté hodiny.
[7] I přišla žena z Samaří vážiti vody. Kteréž řekl Ježíš: Dej mi píti.
[8] Nebo učedlníci jeho byli odešli do města, aby nakoupili pokrmů.
[9] I řekla jemu žena ta Samaritánka: Kterakž ty, jsa Žid, žádáš ode mne nápoje od ženy Samaritánky? (Nebo neobcují Židé s Samaritány.)
[10] Odpověděl Ježíš a řekl jí: Kdybys znala ten dar Boží, a kdo jest ten, kterýž praví tobě: Dej mi píti, ty bys prosila jeho, a dal by tobě vody živé.
[11] I dí jemu žena: Pane, aniž máš, čím bys navážil, a studnice jest hluboká. Odkudž tedy máš tu vodu živou?
[12] Zdaliž jsi ty větší nežli otec náš Jákob, kterýž nám dal tuto studnici, a sám z ní pil, i synové jeho, i dobytek jeho?
[13] Odpověděl Ježíš a řekl jí: Každý, kdož pije vodu tuto, žízniti bude opět.
[14] Ale kdož by se napil vody té, kterouž já dám jemu, nežíznil by na věky, ale voda ta, kterouž já dám jemu, bude v něm studnicí vody prýštící se k životu věčnému.
[15] Řekla jemu žena: Pane, dej mi té vody, abych nežíznila, ani chodila sem vážiti.
[16] Řekl jí Ježíš: Jdi, zavolej muže svého, a přiď sem.
[17] Odpověděla žena a řekla: Nemám muže. Dí jí Ježíš: Dobřes řekla: Nemám muže.
[18] Nebos pět mužů měla, a nyní kteréhož máš, není tvůj muž. To jsi pravdu pověděla.
[19] Řekla jemu žena: Pane, vidím, že jsi ty prorok.
[20] Otcové naši na této hoře modlívali se, a vy pravíte, že v Jeruzalémě jest místo, kdež náleží se modliti.
[21] Dí jí Ježíš: Ženo, věř mi, žeť jde hodina, kdyžto ani na této hoře, ani v Jeruzalémě nebudete se modliti Otci.
[22] Vy se modlíte, a nevíte, čemu; my se modlíme, čemuž víme, nebo spasení z Židů jest.
[23] Ale jdeť hodina, a nyníť jest, kdyžto praví modlitebníci modliti se budou Otci v duchu a v pravdě. Neboť takových Otec hledá, aby se modlili jemu.
[24] Bůh duch jest, a ti, kteříž se jemu modlí, v duchu a v pravdě musejí se modliti.
[25] Dí jemu žena: Vím, že Mesiáš přijde, kterýž slove Kristus. Ten, když přijde, oznámí nám všecko.
[26] Dí jí Ježíš: Jáť jsem, kterýž mluvím s tebou.
[27] A v tom přišli učedlníci jeho, i divili se, že by s ženou mluvil, a však žádný neřekl: Nač se ptáš, aneb proč mluvíš s ní?
[28] I nechala tu žena vědra svého, a šla do města, a řekla těm lidem:
[29] Poďte, vizte člověka, kterýž pověděl mi všecko, což jsem koli činila. Není-li on ale Kristus?
[30] Tedy vyšli z města, a přišli k němu.
[31] Mezi tím pak prosili ho učedlníci, řkouce: Mistře, pojez.
[32] A on řekl jim: Jáť mám pokrm jísti, kteréhož vy nevíte.
[33] Učedlníci pak mluvili vespolek: Zdali jemu kdo přinesl jísti?
[34] Dí jim Ježíš: Můjť pokrm jest, abych činil vůli toho, kterýž mne poslal, a dokonal dílo jeho.
[35] Však vy pravíte, že ještě čtyři měsícové jsou, a žeň přijde. Aj, pravím vám: Pozdvihněte očí svých, a patřte na krajiny, žeť se již bělejí ke žni.
[36] Kdož pak žne, odplatuť béře, a shromažďuje užitek k životu věčnému, aby i ten, kdož rozsívá, radoval se spolu, i kdo žne.
[37] Nebo v tom pravé jest slovo, žeť jiný jest, kdož rozsívá, a jiný, kterýž žne.
[38] Jáť jsem vás poslal žíti, o čemž jste vy nepracovali. Jiníť pracovali, a vy jste v jejich práce vešli.
[39] Z města pak toho mnozí z Samaritánů uvěřili v něho, pro řeč té ženy, svědčící: Že mi pověděl všecko, což jsem činila.
[40] A když k němu přišli Samaritáni, prosili ho, aby s nimi zůstal. I pobyl tu za dva dni.
[41] A mnohem jich více uvěřilo pro řeč jeho.
[42] A ženě té řekli: Již ne pro tvé vypravování věříme; nebo sami jsme slyšeli, a víme, že tento jest právě spasitel světa, Kristus.
[43] Po dvou pak dnech vyšel odtud, a šel do Galilee.
[44] Nebo sám Ježíš byl svědectví vydal, že prorok v vlasti své v poctivosti není.
[45] A když přišel do Galilee, přijali jej Galilejští, všecko viděvše, co činil v Jeruzalémě v svátek; nebo i oni byli přišli k svátku.
[46] Tedy opět přišel Ježíš do Kány Galilejské, kdež učinil byl z vody víno. I byl jeden královský služebník v Kafarnaum, jehožto syn nemocen byl.
[47] Ten uslyšev, že by Ježíš přišel z Judstva do Galilee, šel k němu, a prosil ho, aby sstoupil a uzdravil syna jeho; nebo počínal umírati.
[48] I řekl jemu Ježíš: Neuzříte-li divů a zázraků, neuvěříte.
[49] Dí jemu ten královský služebník: Pane, podiž prvé, nežli umře syn můj.
[50] Dí jemu Ježíš: Jdi, syn tvůj živ jest. I uvěřil člověk řeči, kterouž mluvil jemu Ježíš, a šel.
[51] Když pak on již šel, potkali se s ním služebníci jeho a zvěstovali, řkouce: Syn tvůj živ jest.
[52] Tedy otázal se jich na hodinu, v kterou by se lépe měl. I řekli jemu: Včera v hodinu sedmou přestala mu zimnice.
[53] Tedy poznal otec, že právě ta hodina byla, v kterouž řekl byl jemu Ježíš: Syn tvůj živ jest. I uvěřil on i dům jeho všecken.
[54] To opět druhý div učinil Ježíš, přišed z Judstva do Galilee.
