[1] Přednímu z kantorů na gittit, Azafovi. Plésejte Bohu, síle naší, prokřikujte Bohu Jákobovu.
[2] Vezměte žaltář, přidejte buben, harfu libou a loutnu.
[3] Trubte trubou na novměsíce, v uložený čas, v den slavnosti naší.
[4] Nebo toť jest ustavení v Izraeli, řád Boha Jákobova.
[5] Na svědectví v Jozefovi vyzdvihl jej, když byl vyšel proti zemi Egyptské, kdež jsme jazyk neznámý slýchati musili.
[6] Osvobodil jsem, dí Bůh, od břemene rameno jeho, a ruce jeho nádob zednických zproštěny byly.
[7] V ssoužení tom, když jsi volal, vytrhl jsem tě, vyslyšel jsem tě z skrýše hromu, zkušoval jsem tě při vodách sváru. Sélah.
[8] Řeklť jsem: Slyš, lide můj, a osvědčím se tobě, ó Izraeli, budeš-li mne poslouchati,
[9] A nebude-li mezi vámi Boha jiného, a nebudeš-li se klaněti bohu cizímu.
[10] Já jsem Hospodin Bůh tvůj, kterýž jsem tě vyvedl z země Egyptské, otevři jen ústa svá, a naplnímť je.
[11] Ale neuposlechl lid můj hlasu mého, a Izrael nepřestal na mně,
[12] A protož pustil jsem je v žádost srdce jejich, i chodili po radách svých.
[13] Ó byť mne byl lid můj poslouchal, a Izrael po cestách mých chodil,
[14] Tudíž bych já byl nepřátely jejich snížil, a na protivníky jejich obrátil ruku svou.
[15] A ti, kteříž v nenávisti mají Hospodina, úlisně by se jim poddávati musili, i byl by čas jejich až na věky.
[16] A krmil bych je byl jádrem pšenice, a medem z skály sytil bych je.
