Psalmen - Kapitel 62 Kap. 62 - Psalmen

^[1]  Přednímu z kantorů Jedutunovi, žalm Davidův. Vždy předce k Bohu má se mlčelivě duše má, od něhoť jest spasení mé.

^[2]  Vždyť předce on jest skála má, mé spasení, vysoký hrad můj, nepohnuť se škodlivě.

^[3]  Až dokud zlé obmýšleti budete proti člověku? Všickni vy zahubeni budete, jako zed navážená a stěna nachýlená jste.

^[4]  Však nic méně radí se o to, jak by jej odstrčili, aby nebyl vyvýšen; lež oblibují, ústy svými dobrořečí, ale u vnitřnosti své proklínají. Sélah.

^[5]  Vždy předce měj se k Bohu mlčelivě, duše má, nebo od něho jest očekávání mé.

^[6]  Onť jest zajisté skála má, mé spasení, vysoký hrad můj, nepohnuť se.

^[7]  V Bohu jest spasení mé a sláva má; skála síly mé, doufání mé v Bohu jest.

^[8]  Naději v něm skládejte všelikého času, ó lidé, vylévejte před oblíčejem jeho srdce vaše, Bůh útočiště naše. Sélah.

^[9]  Jistě žeť jsou marnost synové lidští, a synové mocných lživí. Budou-li spolu na váhu vloženi, lehčejší budou nežli marnost.

^[10]  Nedoufejtež v utiskování, ani v loupeži, a nebývejte marní; statku přibývalo-li by, nepřikládejte srdce.

^[11]  Jednou mluvil Bůh, dvakrát jsem to slyšel, že Boží jest moc,

^[12]  A že tvé, Pane, jest milosrdenství, a že ty odplatíš jednomu každému podlé skutků jeho.