[1] Přednímu z kantorů, žalm Davidův. Vysvoboď mne, Hospodine, od člověka zlého, a od muže ukrutného ostříhej mne,
[2] Kteříž myslí zlé věci v srdci, a na každý den sbírají se k válce.
[3] Naostřují jazyk svůj jako had, jed lítého hada jest ve rtech jejich. Sélah.
[4] Ostříhej mne, Hospodine, od rukou bezbožníka, od muže ukrutného zachovej mne, kteříž myslí podraziti nohy mé.
[5] Polékli pyšní na mne osídlo a provazy, roztáhli teneta u cesty, a léčky své mi položili. Sélah.
[6] Řekl jsem Hospodinu: Bůh silný můj jsi, pozoruj, Hospodine, hlasu pokorných modliteb mých.
[7] Hospodine Pane, sílo spasení mého, kterýž přikrýváš hlavu mou v čas boje,
[8] Nedávej, Hospodine, bezbožnému, čehož žádostiv jest, ani předsevzetí zlého vykonati jemu dopouštěj, aby se nepovýšil. Sélah.
[9] Vůdce těch, jenž obkličují mne, nepravost rtů jejich ať přikryje.
[10] Padej na ně uhlí řeřavé, a na oheň uvrz je, do jam hlubokých, aby nemohli povstati.
[11] Člověk utrhač nebude upevněn na zemi, a muž ukrutný, zlostí polapen jsa, padne.
[12] Vím, žeť se Hospodin zasadí o při chudého, a pomstí nuzných.
[13] A tak spravedliví slaviti budou jméno tvé, a upřímí přebývati před oblíčejem tvým.
