[1] Synu můj, na učení mé nezapomínej, ale přikázaní mých nechať ostříhá srdce tvé.
[2] Dlouhosti zajisté dnů, i let života i pokoje přidadí tobě.
[3] Milosrdenství a pravda nechť neopouštějí tě, přivaž je k hrdlu svému, napiš je na tabuli srdce svého,
[4] A nalezneš milost a prospěch výborný před Bohem i lidmi.
[5] Doufej v Hospodina celým srdcem svým, na rozumnost pak svou nezpoléhej.
[6] Na všech cestách svých snažuj se jej poznávati, a onť spravovati bude stezky tvé.
[7] Nebývej moudrý sám u sebe; boj se Hospodina, a odstup od zlého.
[8] Toť bude zdraví životu tvému, a rozvlažení kostem tvým.
[9] Cti Hospodina z statku svého, a z nejpřednějších věcí všech úrod svých,
[10] A naplněny budou stodoly tvé hojností, a presové tvoji mstem oplývati budou.
[11] Kázně Hospodinovy, synu můj, nezamítej, aniž sobě oškliv domlouvání jeho.
[12] Nebo kohož miluje Hospodin, tresce, a to jako otec syna, jejž libuje.
[13] Blahoslavený člověk nalézající moudrost, a člověk vynášející opatrnost.
[14] Lépeť jest zajisté těžeti jí, nežli těžeti stříbrem, anobrž nad výborné zlato užitek její.
[15] Dražší jest než drahé kamení, a všecky nejžádostivější věci tvé nevrovnají se jí.
[16] Dlouhost dnů v pravici její, a v levici její bohatství a sláva.
[17] Cesty její cesty utěšené, a všecky stezky její pokojné.
[18] Stromem života jest těm, kteříž jí dosahují, a kteříž ji mají, blahoslavení jsou.
[19] Hospodin moudrostí založil zemi, utvrdil nebesa opatrností.
[20] Uměním jeho propasti protrhují se, a oblakové vydávají rosu.
[21] Synu můj, nechť neodcházejí ty věci od očí tvých, ostříhej zdravého naučení a prozřetelnosti.
[22] I budeť to životem duši tvé, a ozdobou hrdlu tvému.
[23] Tehdy choditi budeš bezpečně cestou svou, a v nohu svou neurazíš se.
[24] Když lehneš, nebudeš se strašiti, ale odpočívati budeš, a bude libý sen tvůj.
[25] Nelekneš se strachu náhlého, ani zpuštění bezbožníků, když přijde.
[26] Nebo Hospodin bude doufání tvé, a ostříhati bude nohy tvé, abys nebyl lapen.
[27] Nezadržuj dobrodiní potřebujícím, když s to býti můžeš, abys je činil.
[28] Neříkej bližnímu svému: Odejdi, potom navrať se, a zítrať dám, maje to u sebe.
[29] Neukládej proti bližnímu svému zlého, kterýž s tebou dověrně bydlí.
[30] Nevaď se s člověkem bez příčiny, jestližeť neučinil zlého.
[31] Nechtěj záviděti muži dráči, aniž zvoluj které cesty jeho.
[32] Nebo ohavností jest Hospodinu převrácenec, ale s upřímými tajemství jeho.
[33] Zlořečení Hospodinovo jest v domě bezbožníka, ale příbytku spravedlivých žehná:
[34] Poněvadž posměvačům on se posmívá, pokorným pak dává milost.
[35] Slávu moudří dědičně obdrží, ale blázny hubí pohanění.
