[1] Synu můj, přijmeš-li slova má, a přikázaní má schováš-li u sebe;
[2] Nastavíš-li moudrosti ucha svého, a nakloníš-li srdce svého k opatrnosti;
[3] Ovšem, jestliže na rozumnost zavoláš, a na opatrnost zvoláš-li;
[4] Budeš-li jí hledati jako stříbra, a jako pokladů pilně vyhledávati jí:
[5] Tehdy porozumíš bázni Hospodinově, a známosti Boží nabudeš;
[6] Nebo Hospodin dává moudrost, z úst jeho umění a opatrnost.
[7] Chová upřímým dlouhověkosti, pavézou jest chodícím v sprostnosti,
[8] Ostříhaje stezek soudu; on cesty svatých svých ostříhá.
[9] Tehdy porozumíš spravedlnosti a soudu, a upřímosti i všeliké cestě dobré,
[10] Když vejde moudrost v srdce tvé, a umění duši tvé se zalíbí.
[11] Prozřetelnost ostříhati bude tebe, a opatrnost zachová tě,
[12] Vysvobozujíc tě od cesty zlé, a od lidí mluvících věci převrácené,
[13] Kteříž opouštějí stezky přímé, aby chodili po cestách tmavých,
[14] Kteříž se veselí ze zlého činění, plésají v převrácenostech nejhorších,
[15] Jejichž stezky křivolaké jsou, anobrž zmotaní jsou na cestách svých;
[16] Vysvobozujíc tě i od ženy postranní, od cizí, kteráž řečmi svými lahodí,
[17] Kteráž opouští vůdce mladosti své, a na smlouvu Boha svého se zapomíná;
[18] K smrti se zajisté nachyluje dům její, a k mrtvým stezky její;
[19] Kteřížkoli vcházejí k ní, nenavracují se zase, aniž trefují na cestu života;
[20] Abys chodil po cestě dobrých, a stezek spravedlivých abys ostříhal.
[21] Nebo upřímí bydliti budou v zemi, a pobožní zůstanou v ní;
[22] Bezbožní pak z země vyťati budou, a přestupníci vykořeněni budou z ní.
