[1] A vstoupiv na lodí, přeplavil se, a přišel do města svého.
[2] A aj, přinesli mu šlakem poraženého, ležícího na loži. A viděv Ježíš víru jejich, dí šlakem poraženému: Doufej, synu, odpuštěniť jsou tobě hříchové tvoji.
[3] A aj, někteří z zákonníků řekli sami v sobě: Tento se rouhá.
[4] A viděv Ježíš myšlení jejich, řekl: Proč vy myslíte zlé věci v srdcích svých?
[5] Nebo co jest snáze říci: Odpuštěniť jsou tobě hříchové, čili říci: Vstaň a choď?
[6] Ale abyste věděli, žeť má moc Syn člověka na zemi odpouštěti hříchy, tehdy dí šlakem poraženému: Vstana, vezmi na sebe lože své, a jdi do domu svého.
[7] Tedy vstav, odšel do domu svého.
[8] A vidouce to zástupové, divili se a velebili Boha, kterýž dal takovou moc lidem.
[9] A jda odtud Ježíš, uzřel člověka sedícího na cle, jménem Matouše. I dí mu: Poď za mnou. I vstav, šel za ním.
[10] Stalo se pak, když seděl Ježíš za stolem v domě, a aj, mnozí celní a hříšníci přišedše, stolili s Ježíšem a s učedlníky jeho.
[11] A vidouce to farizeové, řekli učedlníkům jeho: Proč s celnými a hříšníky jí mistr váš?
[12] Ježíš pak uslyšev to, řekl jim: Nepotřebujíť zdraví lékaře, ale nemocní.
[13] Jdouce pak, učte se, co jest to: Milosrdenství chci a ne oběti. Nebo nepřišel jsem volati spravedlivých, ale hříšných ku pokání.
[14] Tehdy přistoupili k němu učedlníci Janovi, řkouce: Proč my a farizeové postíme se často, učedlníci pak tvoji se nepostí?
[15] I řekl jim Ježíš: Zdaliž mohou synové ženichovi rmoutiti se, dokudž s nimi jest ženich? Ale přijdou dnové, když bude od nich odjat ženich, a tehdyť se budou postiti.
[16] Žádný zajisté nepřišívá záplaty sukna nového k rouchu vetchému; nebo ta záplata jeho odtrhla by díl od roucha, a větší by díra byla.
[17] Aniž lejí vína nového do nádob starých; sic jinak rozpuknou se sudové, a víno se vyleje, a sudové se zkazí. Ale víno nové lejí do nových nádob, a bývá obé zachováno.
[18] A když on to k nim mluvil, aj, kníže přistoupivši, klanělo se jemu, řkuc: Dcera má nyní umřela. Ale poď, vlož na ni ruku svou, a budeť živa.
[19] A vstav Ježíš, šel za ním, i učedlníci jeho.
[20] (A aj žena, kteráž nemocí svou trápena byla ode dvanácti let, přistoupivši po zadu, dotkla se podolka roucha jeho.
[21] Nebo řekla sama v sobě: Dotknu-li se jen toliko roucha jeho, uzdravena budu.
[22] Ježíš pak obrátiv se, a uzřev ji, řekl: Doufej, dcero, víra tvá tě uzdravila. I ozdravěla ta žena té chvíle.)
[23] Přišed pak Ježíš do domu knížete, a uzřev trubače i zástup hlučící,
[24] Řekl jim: Odejdětež; nebo neumřela děvečka, ale spí. I posmívali se jemu.
[25] A když byl vyhnán zástup, všed tam, ujal ji za ruku její. I vstala ta děvečka.
[26] A roznesla se pověst ta po vší té zemi.
[27] A když šel odtud Ježíš, šli za ním dva slepí, volajíce a řkouce: Smiluj se nad námi, Synu Davidův.
[28] A když všel do domu, přistoupili k němu ti slepí. I dí jim Ježíš: Věříte-li, že to mohu učiniti? Řekli jemu: Ovšem, Pane.
[29] Tedy dotekl se očí jejich, řka: Podlé víry vaší staň se vám.
[30] I otevříny jsou oči jejich. Zapověděl jim pak tuze Ježíš, řka: Viztež, ať nižádný nezví.
[31] Ale oni vyšedše, rozhlásali jej po vší té zemi.
[32] A když oni vycházeli, aj, přivedli mu člověka němého, majícího ďábelství.
[33] A když vyvrženo bylo ďábelství, mluvil němý. I divili se zástupové, řkouce: Že nikdy nic nebylo vídáno takového v Izraeli.
[34] Farizeové pak pravili: Mocí knížete ďábelského vymítá ďábly.
[35] I obcházel Ježíš všecka města i městečka, uče v školách jejich a káže evangelium království, a uzdravuje všelikou nemoc i všeliký neduh v lidu.
[36] A když hleděl na zástupy, slitovalo se mu jich, že byli opuštěni a rozptýleni jako ovce, nemajíce pastýře.
[37] Tehdy řekl učedlníkům svým: Žeň zajisté jest mnohá, ale dělníků málo.
[38] Protož proste Pána žně, ať vypudí dělníky na žeň svou.
