Matthäusevangelium - Kapitel 8 Kap. 8 - Matthäusevangelium
[1] A když sstupoval s hory, šli za ním zástupové mnozí.
[2] A aj, malomocný přišed, klaněl se jemu, řka: Pane, kdybys jen chtěl, můžeš mne očistiti.
[3] I vztáh Ježíš ruku, dotekl se ho, řka: Chci, buď čist. A hned očištěno jest malomocenství jeho.
[4] I dí jemu Ježíš: Viziž, abys žádnému nepravil. Ale jdi, ukaž se knězi, a obětuj dar ten, kterýž přikázal Mojžíš, na svědectví jim.
[5] A když vcházel Ježíš do Kafarnaum, přistoupil k němu setník, prose ho,
[6] A řka: Pane, služebník můj leží doma šlakem poražený, velmi se trápě.
[7] I dí jemu Ježíš: Já přijdu a uzdravím ho.
[8] A odpovídaje setník, řekl: Pane, nejsemť hoden, abys všel pod střechu mou, ale toliko rci slovo, a uzdraven bude služebník můj.
[9] Nebo i já jsem člověk pod mocí, maje pod sebou žoldnéře, a dím-li tomuto: Jdi, tedy jde, a jinému: Přiď, a přijde, a služebníku svému: Učiň toto, a učiní.
[10] To uslyšev Ježíš, podivil se, a jdoucím za sebou řekl: Amen pravím vám, ani v Izraeli tak veliké víry jsem nenalezl.
[11] Pravím pak vám, žeť přijdou mnozí od východu i od západu, a stoliti budou s Abrahamem, s Izákem a s Jákobem v království nebeském,
[12] Ale synové království vyvrženi budou do temností zevnitřních. Tamť bude pláč a škřipení zubů.
[13] I řekl Ježíš setníkovi: Jdiž, a jakžs uvěřil, staň se tobě. I uzdraven jest služebník jeho v tu hodinu.
[14] A přišed Ježíš do domu Petrova, uzřel svegruši jeho, ana leží, a má zimnici.
[15] I dotekl se ruky její, a přestala jí zimnice. I vstala a posluhovala jim.
[16] A když byl večer, přivedli k němu mnohé, kteříž ďábelství měli, a on vymítal duchy slovem, a všecky, kteříž se zle měli, uzdravil,
[17] Aby se naplnilo povědění skrze Izaiáše proroka, řkoucího: Onť vzal na se mdloby naše, a neduhy nesl.
[18] Vida pak Ježíš zástupy mnohé okolo sebe, kázal přeplaviti se na druhou stranu.
[19] A přistoupiv jeden zákonník, řekl jemu: Mistře, půjdu za tebou, kamžkoli půjdeš.
[20] I dí jemu Ježíš: Lišky doupata mají, a ptactvo nebeské hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu sklonil.
[21] Jiný pak z učedlníků jeho řekl jemu: Pane, dopusť mi prvé odjíti a pochovati otce mého.
[22] Ale Ježíš řekl jemu: Poď za mnou, a nech ať mrtví pochovávají mrtvé své.
[23] A když vstoupil na lodí, vstoupili za ním i učedlníci jeho.
[24] A aj, bouře veliká stala se na moři, tak že vlny přikrývaly lodí. On pak spal.
[25] A přistoupivše učedlníci jeho, zbudili jej, řkouce: Pane, zachovej nás, hynemeť.
[26] I dí jim: Proč se bojíte, ó malé víry? Tehdy vstav, přimluvil větrům a moři, i stalo se utišení veliké.
[27] Lidé pak divili se, řkouce: Kteraký jest tento, že ho i větrové i moře poslouchají?
[28] A když se přeplavil na druhou stranu do krajiny Gergezenských, potkali se s ním dva ďábelníci z hrobů vyšlí, ukrutní náramně, tak že žádný nemohl tou cestou choditi.
[29] A aj, volali, řkouce: Co je nám po tobě, Ježíši, Synu Boží? Přišel jsi sem před časem trápiti nás.
[30] A bylo opodál od nich stádo veliké vepřů, pasoucích se.
[31] Ďáblové pak prosili ho, řkouce: Jestliže nás vymítáš, dopustiž nám vjíti do toho stáda vepřů.
[32] I řekl jim: Jděte. A oni vyšedše, vešli do stáda těch vepřů. A aj, hnalo se prudce všecko stádo těch vepřů s vrchu dolů do moře, i ztonuli v vodách.
[33] Pastýři pak utekli. A přišedše do města, vypravovali to všecko, i o těch ďábelnících.
[34] A aj, všecko město vyšlo v cestu Ježíšovi, a uzřevše ho, prosili, aby šel z končin jejich.