[1] Lepší jest chudý, jenž chodí v upřímnosti své, nežli převrácený ve rtech svých, kterýž jest blázen.
[2] Jistě že bez umění duši není dobře, a kdož jest kvapných noh, hřeší.
[3] Bláznovství člověka převrací cestu jeho, ačkoli proti Hospodinu zpouzí se srdce jeho.
[4] Statek přidává přátel množství, ale chudý od přítele svého odloučen bývá.
[5] Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, neuteče.
[6] Mnozí pokoří se před knížetem, a každý jest přítel muži štědrému.
[7] Všickni bratří chudého v nenávisti jej mají; čím více přátelé jeho vzdalují se od něho! Když volá za nimi, není jich.
[8] Ten, kdož miluje duši svou, nabývá moudrosti, a ostříhá opatrnosti, aby nalezl dobré.
[9] Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, zahyne.
[10] Nesluší na blázna rozkoš, a ovšem, aby služebník nad knížaty panoval.
[11] Rozum člověka zdržuje hněv jeho, a čest jeho jest prominouti provinění.
[12] Prchlivost královská jako řvání mladého lva jest, a ochotnost jeho jako rosa na bylinu.
[13] Trápení otci svému jest syn bláznivý, a ustavičné kapání žena svárlivá.
[14] Dům a statek jest po rodičích, ale od Hospodina manželka rozumná.
[15] Lenost přivodí tvrdý sen, a duše váhavá lačněti bude.
[16] Ten, kdož ostříhá přikázaní, ostříhá duše své; ale kdož pohrdá cestami svými, zahyne.
[17] Kdo uděluje chudému, půjčuje Hospodinu, a onť za dobrodiní jeho odplatí jemu.
[18] Tresci syna svého, dokudž jest o něm naděje, a k zahynutí jeho neodpouštěj jemu duše tvá.
[19] Veliký hněv ukazuj, odpouštěje trestání, proto že poněvadž odpouštíš, potom více trestati budeš.
[20] Poslouchej rady, a přijímej kázeň, abys vždy někdy moudrý byl.
[21] Mnozí úmyslové jsou v srdci člověka, ale uložení Hospodinovo toť ostojí.
[22] Žádaná věc člověku jest dobře činiti jiným, ale počestnější jest chudý než muž lživý.
[23] Bázeň Hospodinova k životu. Takový jsa nasycen, bydlí, aniž neštěstím navštíven bývá.
[24] Lenivý schovává ruku svou za ňadra, ani k ústům svým jí nevztáhne.
[25] Ubí posměvače, ať se hlupec dovtípí; a potresci rozumného, ať porozumí umění.
[26] Syn, kterýž hanbu a lehkost činí, hubí otce, a zahání matku.
[27] Přestaň, synu můj, poslouchati učení, kteréž od řečí rozumných odvozuje.
[28] Svědek nešlechetný posmívá se soudu, a ústa bezbožných přikrývají nepravost.
[29] Nebo na posměvače hotoví jsou nálezové, a rány na hřbet bláznů.
