[1] Tato jsou pak poslední slova Davidova: Řekl David syn Izai, řekl, pravím, muž, kterýž jest velice zvýšený, pomazaný Boha Jákobova, a libý v zpěvích Izraelských:
[2] Duch Hospodinův mluvil skrze mne, a řeč jeho jazykem mým vynesena.
[3] Řekl mi Bůh Izraelský, mluvila skála Izraelská: Kdo panovati bude nad lidem, budeť spravedlivý, panující v bázni Boží.
[4] Rovně jako bývá světlo jitřní, když slunce vychází ráno bez oblaků, a jako mocí tepla a deště roste bylina z země:
[5] Tak zajisté dům můj před Bohem; nebo smlouvu věčnou učinil se mnou, kteráž všelijak upevněna a ostříhána bude. A toť jest všecko mé spasení a všeliká útěcha, že nic tak vzdělávati se nebude.
[6] Bezbožní pak všickni vypléněni budou jako trní, kteréž rukou bráno nebývá.
[7] Ale kdož by se ho chtěl dotknouti, vezme železo a žerď, aneb ohněm docela spalí je tu, kdež zrostlo.
[8] Tato jsou jména nejudatnějších Davidových: Jošeb Bašebet Tachmonský, přední z vůdců, jehož rozkoš byla s kopím pojednou udeřiti na osm set ku pobití jich.
[9] A po něm Eleazar syn Dodi, syna Achochi, mezi třmi silnými, kteříž byli s Davidem, když se opovážili proti Filistinským shromážděným tam k boji, když již byli odtáhli muži Izraelští.
[10] Ten vstav, bil Filistinské, až ustala ruka jeho a ostála se při meči. V ten den zajisté učinil Hospodin vysvobození veliké, tak že se lid za ním navrátil, toliko aby kořisti vzebral.
[11] Po něm pak byl Samma syn Age Hararský. Nebo když se byli shromáždili Filistinští v hromadu tu, kdež bylo díl rolí poseté šocovicí, a lid utekl před Filistinskými:
[12] Tedy postavil se u prostřed dílu toho, a vysvobodil jej, a porazil Filistinské. I učinil Hospodin vysvobození veliké.
[13] Sstoupili také ti tři z třidcíti předních, a přišli ve žni k Davidovi do jeskyně Adulam, když vojsko Filistinské leželo v údolí Refaim.
[14] (Nebo David tehdáž byl v pevnosti své, a osazený lid Filistinských byl u Betléma.)
[15] Zechtělo se pak Davidovi vody, a řekl: Ó by mi někdo dal píti vody z čisterny Betlémské, kteráž jest u brány!
[16] A protož probivše se ti tři udatní skrze vojsko Filistinských, navážili vody z čisterny Betlémské, kteráž byla u brány, kterouž nesli a donesli k Davidovi. On pak nechtěl jí píti, ale obětoval ji Hospodinu,
[17] A řekl: Nedejž mi toho, ó Hospodine, abych to učiniti měl. Zdaliž to není krev mužů těch, kteříž šli, opováživše se života svého? I nechtěl jí píti. To učinili ti tři silní.
[18] Potom Abizai bratr Joábův, syn Sarvie, byl přední mezi třmi, kterýž pozdvihl kopí svého proti třem stům, kteréž i pobil, a byl z těch tří nejslovoutnější.
[19] Z těch tří on jsa nejslavnější, byl knížetem jejich, a však oněm třem nebyl rovný.
[20] Banaiáš také syn Joiadův, syn muže udatného, velikých činů, z Kabsael, ten porazil dva reky Moábské. Tentýž sstoupiv, zabil lva v jámě, když byl sníh.
[21] Ten také zabil muže Egyptského, muže ku podivení, a měl Egyptský v rukou kopí. I šel k němu s holí, a vytrh kopí z ruky toho Egyptského, zabil ho kopím jeho.
[22] To učinil Banaiáš syn Joiadův, kterýž také slovoutný byl mezi těmi třmi silnými.
[23] A ač byl mezi třidcíti nejslavnější, však oněm třem se nevrovnal. I ustanovil ho David nad drabanty svými.
[24] Azael také bratr Joábův byl mezi třidcíti těmito: Elchanan syn Dodův Betlémský,
[25] Samma Charodský, Elika Charodský,
[26] Chelez Faltický, Híra syn Ikeš Tekoitský,
[27] Abiezer Anatotský, Mebunnai Chusatský,
[28] Salmon Achochský, Maharai Netofatský,
[29] Cheleb syn Baany Netofatský, Ittai syn Ribai z Gabaa synů Beniamin,
[30] Banaiáš Faratonský, Haddai od potoku Gás,
[31] Abialbon Arbatský, Azmavet Barechumský,
[32] Eliachba Salbonský, z synů Jasen Jonata,
[33] Samma Hararský, Achiam syn Sárar Ararský,
[34] Elifelet syn Achasbai Machatského, Eliam syn Achitofelův Gilonský,
[35] Chezrai Karmelský, Farai Arbitský,
[36] Igal syn Nátanův z Soba, Báni Gádský,
[37] Zelek Ammonský, Nacharai Berotský, oděnec Joába syna Sarvie,
[38] Híra Itrejský, Gareb Itrejský,
[39] Uriáš Hetejský. Všech třidceti a sedm.