1. Corinthians - Chapter 15 Ch. 15 - 1. Corinthians
[1] Připomínámť pak vám, bratří, evangelium, kteréž jsem zvěstoval vám, kteréž jste i přijali, v němž i stojíte,
[2] Skrze kteréž, (jestliže, kterak jsem vám kázal, v paměti máte,) i spasení béřete, leč byste na darmo uvěřili.
[3] Vydal jsem zajisté vám nejpředněji, což jsem i vzal, že Kristus umřel za hříchy naše podlé písem,
[4] A že jest pohřben, a že vstal z mrtvých třetího dne podlé písem,
[5] A že vidín jest od Petra, potom od dvanácti.
[6] Potom vidín více než od pěti set bratří spolu, z nichž mnozí ještě živi jsou až dosavad, a někteří zesnuli.
[7] Potom vidín jest od Jakuba, potom ode všech apoštolů.
[8] Nejposléze pak ze všech, jako nedochůdčeti, ukázal se i mně.
[9] Nebo já jsem nejmenší z apoštolů, kterýž nejsem hoden slouti apoštol, proto že jsem se protivil církvi Boží.
[10] Ale milostí Boží jsem to, což jsem, a milost jeho ve mně daremná nebyla, ale hojněji, než oni všickni, pracoval jsem, a však ne já, ale milost Boží mně přítomná.
[11] Protož i já i oni tak kážeme, a tak jste uvěřili.
[12] Poněvadž se pak káže o Kristu, že z mrtvých vstal, kterakž někteří mezi vámi praví, že by nebylo z mrtvých vstání?
[13] Nebo není-liť z mrtvých vstání, anižť Kristus z mrtvých vstal.
[14] A nevstal-liť z mrtvých Kristus, tedyť jest daremné kázaní naše, a daremnáť jest i víra vaše.
[15] A byli bychom nalezeni i křiví svědkové Boží; nebo vydali jsme svědectví o Bohu, že vzkřísil z mrtvých Krista. Kteréhož nevzkřísil, (totiž) jestliže mrtví z mrtvých nevstávají.
[16] Nebo jestližeť mrtví z mrtvých nevstávají, anižť Kristus vstal.
[17] A nevstal-liť z mrtvých Kristus, marná jest víra vaše, ještě jste v svých hříších.
[18] A takť i ti, kteříž zesnuli v Kristu, zahynuli.
[19] Jestližeť pak v tomto životě toliko naději máme v Kristu, nejbídnější jsme ze všech lidí.
[20] Ale vstalť z mrtvých Kristus, prvotiny těch, kteříž zesnuli.
[21] Nebo poněvadž skrze člověka smrt, skrze člověka i vzkříšení z mrtvých.
[22] Nebo jakož v Adamovi všickni umírají, tak i skrze Krista všickni obživeni budou.
[23] Ale jeden každý v svém pořádku: Prvotiny Kristus, potom ti, kteříž jsou Kristovi, v příští jeho.
[24] Potom bude konec, když vzdá království Bohu a Otci, když vyprázdní všeliké knížatstvo, i všelikou vrchnost i moc.
[25] Neboť musí on kralovati, dokudž nepoloží všech nepřátel pod nohy jeho.
[26] Nejposlednější pak nepřítel zahlazen bude smrt.
[27] Nebo všecky věci poddal pod nohy jeho. Když pak praví, že všecky věci poddány jsou, zjevnéť jest, že kromě toho, kterýž jemu poddal všecko.
[28] A když poddáno jemu bude všecko, tehdy i sám Syn poddá se tomu, kterýž jemu poddati má všecko, aby byl Bůh všecko ve všech.
[29] Sic jinak co činí ti, kteříž se křtí za mrtvé? Jestližeť jistotně nevstávají mrtví z mrtvých, i proč se křtí za mrtvé.
[30] Proč i my nebezpečenství trpíme každé hodiny?
[31] Na každý den umírám, skrze slávu naši, kterouž mám v Kristu Ježíši Pánu našem.
[32] Jestližeť jsem obyčejem jiných lidí bojoval s šelmami v Efezu, co mi to prospěje, nevstanou-liť mrtví? Jezme tedy a píme, nebo zítra zemřeme.
[33] Nedejte se svoditi. Porušujíť dobré obyčeje zlá rozmlouvání.
[34] Prociťte k konání spravedlnosti, a nehřešte. Nebo někteří neznají Boha; k zahanbení vašemu mluvím.
[35] Ale řekneť někdo: Kterakž vstanou mrtví? V jakém pak těle přijdou?
[36] Ó nemoudrý, to, což ty rozsíváš, nebývá obživeno, leč umře.
[37] A což rozsíváš, ne to tělo, kteréž potom zroste, rozsíváš, ale holé zrno, jaké se trefí, pšenice neb kteréžkoli jiné.
[38] Bůh pak dává jemu tělo, jakž ráčí, a jednomu každému z těch semen jeho vlastní tělo.
[39] Ne každé tělo jest jednostejné tělo, ale jiné zajisté tělo lidské, jiné pak tělo hovadí, jiné pak rybí, a jiné ptačí.
[40] A jsou těla nebeská, a jsou těla zemská, ale jináť jest zajisté sláva nebeských, a jiná zemských,
[41] Jiná sláva slunce, a jiná sláva měsíce, a jiná sláva hvězd; nebo hvězda od hvězdy dělí se v slávě.
[42] Takť bude i vzkříšení z mrtvých. Rozsívá se porušitelné, vstane neporušitelné;
[43] Rozsívá se nesličné, vstane slavné; rozsívá se nemocné, vstane mocné;
[44] Rozsívá se tělo tělesné, vstane tělo duchovní. Jest tělo tělesné, jest i duchovní tělo.
[45] Takť i psáno jest: Učiněn jest první člověk Adam v duši živou, ale ten poslední Adam v ducha obživujícího.
[46] Však ne nejprvé duchovní, ale tělesné, potom duchovní.
[47] První člověk z země zemský, druhý člověk sám Pán s nebe.
[48] Jakýž jest ten zemský, takoví jsou i zemští, a jakýž ten nebeský, takovíž budou i nebeští.
[49] A jakož jsme nesli obraz zemského, takť poneseme obraz nebeského.
[50] Totoť pak pravím, bratří: Že tělo a krev království Božího dědictví dosáhnouti nemohou, aniž porušitelnost neporušitelnosti dědičně obdrží.
[51] Aj, tajemství vám pravím: Ne všickni zajisté zesneme, ale všickni proměněni budeme, hned pojednou, v okamžení, k zatroubení poslednímu.
[52] Neboť zatroubí, a mrtví vstanou neporušitelní, a my proměněni budeme.
[53] Musí zajisté toto porušitelné tělo obléci neporušitelnost, a smrtelné toto obléci nesmrtelnost.
[54] A když porušitelné toto obleče neporušitelnost, a smrtelné toto obleče nesmrtelnost, tehdy se naplní řeč, kteráž napsána jest: Pohlcena jest smrt v vítězství.
[55] Kde jest, ó smrti, osten tvůj? Kde jest, ó peklo, vítězství tvé?
[56] Osten pak smrti jestiť hřích, a moc hřícha jest zákon.
[57] Ale Bohu díka, kterýž dal nám vítězství skrze Pána našeho Jezukrista.
[58] Protož, bratří moji milí, stálí buďte a nepohnutelní, rozhojňujíce se v díle Páně vždycky, vědouce, že práce vaše není daremná v Pánu.