[1] Zdaliž nevíte, bratří, (nebo povědomým zákona mluvím,) že zákon panuje nad člověkem, dokudž živ jest?
[2] Nebo žena, kteráž za mužem jest, živému muži přivázána jest zákonem; pakli by umřel muž, svobodná jest od zákona muže.
[3] A protož dokudž jest živ muž, slouti bude cizoložnice, bude-li s jiným mužem; pakliť by muž její umřel, jest svobodna od zákona toho, tak že již nebude cizoložnice, bude-li s jiným mužem.
[4] Takž tedy, bratří moji, i vy umrtveni jste zákonu skrze tělo Kristovo, abyste byli jiného, toho totiž, kterýž z mrtvých vstal, abychom ovoce nesli Bohu.
[5] Nebo když jsme byli v těle, žádosti hříchů skrze zákon moc svou provodily v oudech našich k nesení ovoce smrti.
[6] Nyní pak osvobozeni jsme od zákona, když umřel ten, v němž jsme držáni byli, tak abychom sloužili v novotě ducha, a ne v vetchosti litery.
[7] Což tedy díme? Že zákon jest hříchem? Nikoli; nýbrž hříchu jsem nepoznal, než skrze zákon. Nebo i o žádosti byl bych nevěděl, kdyby byl zákon neřekl: Nepožádáš.
[8] Ale příčinu vzav hřích skrze přikázaní, zplodil ve mně všelikou žádost. Bez zákona zajisté hřích mrtev jest.
[9] Jáť pak byl jsem živ někdy bez zákona, ale když přišlo přikázaní, hřích ožil,
[10] A já umřel. I shledáno jest, že to přikázaní, kteréž mělo býti k životu, jest mi k smrti.
[11] Nebo hřích, vzav příčinu skrze to přikázaní, podvedl mne, a skrze ně zabil.
[12] A tak zákon zajisté jest svatý, a přikázaní svaté i spravedlivé a dobré.
[13] Tedy to dobré učiněno jest mi smrt? Nikoli, ale hřích, aby se okázal býti hříchem, skrze to dobré zplodil mi smrt, aby byl příliš velmi hřešící hřích skrze přikázaní.
[14] Víme zajisté, že zákon jest duchovní, ale já jsem tělesný, prodaný hříchu.
[15] Nebo toho, což činím, neoblibuji; nebo ne, což chci, to činím, ale, což v nenávisti mám, to činím.
[16] Jestližeť pak, což nechci, to činím, povoluji zákonu, že jest dobrý.
[17] A tak nyní více ne já to činím, ale ten hřích, kterýž ve mně přebývá.
[18] Vímť zajisté, že nepřebývá ve mně, (to jest v těle mém,) dobré. Nebo chtění hotové mám, ale abych vykonati mohl dobré, tohoť nenalézám.
[19] Nebo nečiním dobrého, kteréž chci, ale činím to zlé, jehož nechci.
[20] A poněvadž pak, čehož já nechci, to činím, tedyť již ne já činím to, ale ten hřích, kterýž ve mně přebývá.
[21] Nalézám tedy zákon, když chci činiti dobré, že se mne přídrží zlé.
[22] Nebo zvláštní líbost mám v zákoně Božím podlé vnitřního člověka;
[23] Ale vidím jiný zákon v oudech svých, odporující zákonu mysli mé, a jímající mne zákonu hřícha, kterýž jest v oudech mých.
[24] Bídný já člověk! Kdo mne vysvobodí z toho těla smrti?
[25] Děkujiť Bohu skrze Jezukrista Pána našeho. A takž tedy tentýž já sloužím myslí zákonu Božímu, ale tělem zákonu hřícha.