[1] Protož prosím vás, bratří, skrze milosrdenství Boží, abyste vydávali těla svá v obět živou, svatou, Bohu libou, rozumnou službu svou.
[2] A nepřipodobňujte se světu tomuto, ale proměňtež se obnovením mysli své, tak abyste zkusili, jaká by byla vůle Boží dobrá, libá a dokonalá.
[3] Neboť pravím (skrze milost, kteráž dána jest mi,) každému, kdož jest mezi vámi, aby nesmyslil více, než sluší smysliti, ale aby smyslil v středmosti, tak jakž komu Bůh udělil míru víry.
[4] Nebo jakož v jednom těle mnohé oudy máme, ale nemají všickni oudové jednostejného díla,
[5] Tak mnozí jedno tělo jsme v Kristu, a obzvláštně jedni druhých oudové.
[6] Ale majíce obdarování rozdílná podlé milosti, kteráž dána jest nám, buďto proroctví, to ať se koná podlé pravidla víry;
[7] Buďto úřad, v přisluhování; buďto ten, kdož učí, v vyučování.
[8] Též kdo napomíná, v napomínání; ten, kdo rozdává, v upřímnosti; kdož předložen jest, v pilnosti; kdo milosrdenství činí, čiň to s ochotností.
[9] Milování buď bez pokrytství; v ošklivosti mějte zlé, připojeni jsouce k dobrému.
[10] Láskou bratrskou jedni k druhým nakloněni jsouce, poctivostí se vespolek předcházejte,
[11] V pracech neleniví, duchem vroucí, Pánu sloužíce,
[12] Nadějí se veselíce, v ssouženích trpěliví, na modlitbě ustaviční,
[13] V potřebách s svatými se zdělujíce, přívětivosti k hostem následujíce.
[14] Dobrořečte protivníkům svým, dobrořečte a nezlořečte.
[15] Radujte s radujícími, a plačte s plačícími.
[16] Buďte vespolek jednomyslní, ne vysoce o sobě smýšlejíce, ale k nízkým se nakloňujíce.
[17] Nebuďte opatrní sami u sebe. Žádnému zlého za zlé neodplacujte, opatrujíce dobré přede všemi lidmi,
[18] Jestliže jest možné, pokudž na vás jest, se všemi lidmi pokoj majíce,
[19] Ne sami sebe mstíce, nejmilejší, ale dejte místo hněvu; nebo psáno jest: Mně pomsta, já odplatím, praví Pán.
[20] A protož lační-li nepřítel tvůj, nakrm jej, a žízní-li, dej mu píti. Nebo to učině, uhlí řeřavé shrneš na hlavu jeho.
[21] Nedej se přemoci zlému, ale přemáhej v dobrém zlé.
