[1] Píseň a žalm Azafův. Bože, neodmlčujž se, nečiň se neslyše, aniž se upokojuj, ó Bože silný.
[2] Nebo aj, nepřátelé tvoji se bouří, a ti, kteříž tě v nenávisti mají, pozdvihují hlavy.
[3] Chytře tajné rady proti lidu tvému skládají, a radí se proti těm, kteréž ty skrýváš,
[4] Říkajíce: Poďte, a vyhlaďme je, ať nejsou národem, tak aby ani zpomínáno nebylo více jména Izraelova.
[5] Jednomyslněť se na tom spolu snesli, i smlouvou se proti tobě zavázali,
[6] Stánkové Idumejští a Izmaelitští, Moábští a Agarenští,
[7] Gebálští a Ammonitští, a Amalechitští, Filistinští s obyvateli Tyrskými.
[8] Ano i Assyrští spojili se s nimi, jsouce na ruku synům Lotovým. Sélah.
[9] Učiniž jim jako Madianským, jako Zizarovi, a jako Jabínovi při potoku Císon,
[10] Kteříž jsou do konce vyhlazeni v Endor, a učiněni hnůj země.
[11] Nalož s nimi a s vůdci jejich jako s Gorébem, jako s Zébem, jako s Zebahem, a jako s Salmunou, se všemi knížaty jejich.
[12] Neboť jsou řekli: Uvažme se dědičně v příbytky Boží.
[13] Můj Bože, učiň to, ať jsou jako chumelice, a jako stéblo před větrem.
[14] Jakož oheň spaluje les, a jako plamen zapaluje hory,
[15] Tak ty je vichřicí svou stihej, a bouří svou ohrom je.
[16] Naplň tváře jejich zahanbením, tak aby hledali jména tvého, Hospodine.
[17] Nechať se hanbí a děsí na věčné časy, a ať potupu nesou a zahynou.
[18] A tak ať poznají, že ty, kterýž sám jméno máš Hospodin, jsi nejvyšší nade vší zemí.
