[1] V tebeť, Hospodine, doufám, nechť nejsem zahanben na věky.
[2] Vedlé spravedlnosti své vytrhni mne, a vyprosť mne; nakloň ke mně ucha svého, a spas mne.
[3] Budiž mi skalou obydlí, na niž bych ustavičně utíkal; přikázal jsi ostříhati mne, nebo skála má i pevnost má ty jsi.
[4] Bože můj, vytrhni mne z ruky bezbožníka, z ruky převráceného a násilníka.
[5] Nebo ty jsi má naděje, Pane; Hospodine, v tebeť doufám od své mladosti.
[6] Na tebe jsem zpolehl hned od života, z břicha matky mé ty jsi mne vyvedl, v tobě jest chvála má vždycky.
[7] Jako zázrak byl jsem mnohým, a však ty jsi mé silné doufání.
[8] Ó ať jsou naplněna ústa má chválením tebe, přes celý den slavením tebe.
[9] Nezamítejž mne v věku starosti; když zhyne síla má, neopouštějž mne.
[10] Nebo mluvili nepřátelé moji proti mně, a ti, jenž střehou duše mé, radili se spolu,
[11] Pravíce: Bůh jej opustil, hoňte a popadněte jej, nebo kdo by ho vytrhl, není žádného.
[12] Bože, nevzdalujž se ode mne, Bože můj, přispějž mi na pomoc.
[13] Nechť jsou zahanbeni, a zhynou protivníci duše mé; přikryti buďte lehkostí a hanbou, kteříž hledají pádu mého.
[14] Já pak ustavičně čekati, a vždy víc a víc tě chváliti budu.
[15] Ústa má budou vypravovati spravedlnost tvou, každého dne spasení tvé, ačkoli mu počtu nevím.
[16] Přistoupě k všelijaké moci Panovníka Hospodina, připomínati budu tvou vlastní spravedlnost.
[17] Bože, učinil jsi mne od mladosti mé, a až po dnes vypravuji o divných činech tvých.
[18] Protož také i do starosti a šedin, Bože, neopouštěj mne, až v známost uvedu rámě tvé tomuto věku, a všechněm potomkům sílu tvou.
[19] Nebo spravedlnost tvá, Bože, vyvýšená jest, provodíš zajisté věci veliké. Bože, kdo jest podobný tobě?
[20] Kterýž ač jsi mi dal okusiti úzkostí velikých a hrozných, však zase k životu navrátíš mne, a z propastí země zase mne vyzdvihneš.
[21] Rozmnožíš důstojnost mou, a zase utěšíš mne.
[22] I jáť také budu tě slaviti na nástroji hudebném, i pravdu tvou, Bože můj; žalmy tobě zpívati budu na harfě, ó svatý Izraelský.
[23] Plésati budou rtové moji, když žalmy zpívati budu tobě, i duše má, kterouž jsi vykoupil.
[24] Nadto i jazyk můj každý den vypravovati bude spravedlnost tvou; nebo se zastyděti a zahanbiti musili ti, jenž mého pádu hledali.
