[1] Přednímu kantoru na neginot, k nízkému zpěvu, žalm Davidův. Hospodine, netresci mne v hněvě svém, ani v prchlivosti své kárej mne.
[2] Smiluj se nade mnou, Hospodine, neboť jsem zemdlený; uzdrav mne, Hospodine, nebo ztrnuly kosti mé.
[3] Ano i duše má předěšena jest náramně, ty pak, Hospodine, až dokavad?
[4] Navratiž se, Hospodine, a vytrhni duši mou; spomoz mi pro milosrdenství své.
[5] Nebo mrtví nezpomínají na tebe, a v hrobě kdo tě bude oslavovati?
[6] Ustávám v úpění svém, ložce své každé noci svlažuji, slzami svými postel svou smáčím.
[7] Sškvrkla se zámutkem tvář má, sstarala se příčinou všech nepřátel mých.
[8] Odstuptež ode mne všickni činitelé nepravosti; neboť jest vyslyšel Hospodin hlas pláče mého.
[9] Vyslyšel Hospodin pokornou modlitbu mou, Hospodin modlitbu mou přijal.
[10] Nechažť se zastydí a předěsí zřejmě všickni nepřátelé moji, nechažť jsou zpět obráceni a rychle zahanbeni.