[1] Přednímu z kantorů, o němé holubici v místech vzdálených, zlatý žalm Davidův, když ho jali Filistinští v Gát. Smiluj se nade mnou, ó Bože, nebo mne sehltiti chce člověk; každého dne boj veda, ssužuje mne.
[2] Sehltiti mne usilují na každý den moji nepřátelé; jistě žeť jest mnoho válčících proti mně, ó Nejvyšší.
[3] Kteréhokoli dne strach mne obkličuje, v tebe doufám.
[4] Boha chváliti budu z slova jeho, v Boha doufati budu, aniž se budu báti, aby mi co mohlo učiniti tělo.
[5] Na každý den slova má převracejí, proti mně jsou všecka myšlení jejich ke zlému.
[6] Spolu se scházejí, skrývají se, a šlepějí mých šetří, číhajíce na duši mou.
[7] Za nešlechetnost-liž zniknou pomsty? V prchlivosti, ó Bože, smeceš lidi ty.
[8] Ty má utíkání v počtu máš, schovej slzy mé do láhvice své, a což bys jich v počtu neměl?
[9] A tehdyť obráceni budou zpět nepřátelé moji v ten den, když volati budu; toť vím, že Bůh při mně stojí.
[10] Jáť budu Boha chváliti z slova, Hospodina oslavovati budu z slova jeho.
[11] V Boha doufám, nebudu se báti, aby mi co učiniti mohl člověk.
