[1] Žalm Azafovi. Bůh silný, Bůh Hospodin mluvil, a přivolal zemi od východu slunce i od západu jeho.
[2] Z Siona v dokonalé kráse Bůh zastkvěl se.
[3] Béřeť se Bůh náš, a nebude mlčeti; oheň před ním vše zžírati bude, a vůkol něho vichřice náramná.
[4] Zavolal nebes s hůry i země, aby soudil lid svůj, řka:
[5] Shromažďte mi svaté mé, kteříž smlouvu se mnou učinili při obětech.
[6] I budou vypravovati nebesa spravedlnost jeho; nebo sám Bůh soudce jest. Sélah.
[7] Slyš, lide můj, a buduť mluviti, Izraeli, a buduť tebou osvědčovati. Já zajisté Bůh, Bůh tvůj jsem.
[8] Nechci tě obviňovati z příčiny obětí tvých, ani zápalů tvých, že by vždycky přede mnou nebyli.
[9] Nevezmuť z domu tvého volka, ani z chlévů tvých kozlů.
[10] Nebo má jest všecka zvěř lesní, i hovada na tisíci horách.
[11] Já znám všecko ptactvo po horách, a zvěř polní před sebou mám.
[12] Zlačním-li, nic tobě o to nedím; nebo můj jest okršlek zemský i plnost jeho.
[13] Zdaliž jídám maso z volů, a pijím krev kozlovou?
[14] Obětuj Bohu obět chvály, a plň Nejvyššímu své sliby;
[15] A vzývej mne v den ssoužení, vytrhnu tě, a ty mne budeš slaviti.
[16] Sic jinak bezbožníku praví Bůh: Což tobě do toho, že ty vypravuješ ustanovení má, a béřeš smlouvu mou v ústa svá,
[17] Poněvadž jsi vzal v nenávist kázeň, a zavrhl jsi za sebe slova má.
[18] Vidíš-li zloděje, hned s ním běžíš, a s cizoložníky díl svůj máš.
[19] Ústa svá pouštíš ke zlému, a jazyk tvůj skládá lest.
[20] Usazuješ se, a mluvíš proti bratru svému, a na syna matky své lehkost uvodíš.
[21] To jsi činil, a já mlčel jsem. Měl-liž jsi ty se domnívati, že já tobě podobný budu? Nýbrž trestati tě budu, a představímť to před oči tvé.
[22] Srozumějtež tomu již aspoň vy, kteříž se zapomínáte na Boha, abych snad nepochytil, a nebyl by, kdo by vytrhl.
[23] Kdož obětuje obět chvály, tenť mne uctí, a tomu, kdož napravuje cestu svou, ukáži spasení Boží.