[1] Žalm Davidův k připomínání. Hospodine, v prchlivosti své netresci mne, ani v hněvě svém kárej mne.
[2] Nebo střely tvé uvázly ve mně, a ruka tvá na mne těžce dolehla.
[3] Nic není celého v těle mém pro tvou hněvivost, nemají pokoje kosti mé pro hřích můj.
[4] Nebo nepravosti mé vzešly nad hlavu mou, jako břímě těžké nemožné jsou mi k unesení.
[5] Zahnojily se, a kyší rány mé pro bláznovství mé.
[6] Pohrbený a sklíčený jsem náramně, každého dne v smutku chodím.
[7] Nebo ledví má plná jsou mrzkosti, a nic není celého v těle mém.
[8] Zemdlen jsem a potřín převelice, řvu pro úzkost srdce svého.
[9] Pane, před tebou jest všecka žádost má, a vzdychání mé není před tebou skryto.
[10] Srdce mé zmítá se, opustila mne síla má, i to světlo očí mých není se mnou.
[11] Ti, kteříž mne milovali, a tovaryši moji, štítí se ran mých, a příbuzní moji zdaleka stojí.
[12] Ti pak, kteříž stojí o bezživotí mé, osídla lécejí, a kteříž mého zlého hledají, mluví převráceně, a přes celý den lest a chytrost smýšlejí.
[13] Ale já jako hluchý neslyším, a jako němý, kterýž neotvírá úst svých;
[14] Tak jsem, jako člověk, kterýž neslyší, a v jehož ústech není žádného odporu.
[15] Nebo na tě, Hospodine, očekávám, ty za mne odpovíš, Pane Bože můj.
[16] Nebo jsem řekl: Ať se neradují ze mne, poklesla-li by se noha má, ať se pyšně nepozdvihují nade mnou,
[17] Poněvadž k snášení bíd hotov jsem, anobrž bolest má vždycky jest přede mnou.
[18] A že nepravosti své vyznávám, a pro hřích svůj tesklím.
[19] Pročež nepřátelé moji veseli jsouce, silí se, a rozmnožují se ti, kteříž mne bez příčiny nenávidí.
[20] A zlým za dobré mi se odplacujíce, činí mi protivenství, proto že dobrého následuji.
[21] Neopouštějž mne, Hospodine Bože můj, nevzdalujž se ode mne.
[22] Přispěj k spomožení mému, Pane spasení mého.