[1] Jaké i tato jsou přísloví Šalomounova, kteráž shromáždili muži Ezechiáše, krále Judského:
[2] Sláva Boží jest skrývati věc, ale sláva králů zpytovati věc.
[3] Vysokosti nebes, a hlubokosti země, a srdce králů není žádného vystižení.
[4] Jako když bys odjal trůsku od stříbra, ukáže se slevači nádoba čistá:
[5] Tak když odejmeš bezbožného od oblíčeje králova, tedy utvrzen bude v spravedlnosti trůn jeho.
[6] Nestavěj se za znamenitého před králem, a na místě velikých nestůj.
[7] Nebo lépe jest, aťby řečeno bylo: Vstup sem, nežli abys snížen byl před knížetem; což vídávají oči tvé.
[8] Nevcházej v svár kvapně, tak abys naposledy něčeho se nedopustil, kdyby tě zahanbil bližní tvůj.
[9] Srovnej při svou s bližním svým, a tajné věci jiného nevyjevuj,
[10] Aťby lehkosti neučinil ten, kdož by to slyšel, až by i zlá pověst tvá nemohla jíti nazpět.
[11] Jablka zlatá s řezbami stříbrnými jest slovo propověděné případně.
[12] Náušnice zlatá a ozdoba z ryzího zlata jest trestatel moudrý u toho, jenž poslouchá.
[13] Jako studenost sněžná v čas žně, tak jest posel věrný těm, kteříž jej posílají; nebo duši pánů svých očerstvuje.
[14] Jako oblakové a vítr bez deště, tak člověk, kterýž se chlubí darem lživým.
[15] Snášelivostí nakloněn bývá vývoda, a jazyk měkký láme kosti.
[16] Nalezneš-li med, jez, pokudž by dosti bylo tobě, abys snad nasycen jsa jím, nevyvrátil ho.
[17] Zdržuj nohu svou od domu bližního svého, aby syt jsa tebe, neměl tě v nenávisti.
[18] Kladivo a meč a střela ostrá jest každý, kdož mluví falešné svědectví proti bližnímu svému.
[19] Zub vylomený a noha vytknutá jest doufání v převráceném v den úzkosti.
[20] Jako ten, kdož svláčí oděv v čas zimy, a ocet lije k sanitru, tak kdož zpívá písničky srdci smutnému.
[21] Jestliže by lačněl ten, jenž tě nenávidí, nakrm jej chlebem, a žíznil-li by, napoj jej vodou.
[22] Nebo uhlí řeřavé shromáždíš na hlavu jeho, a Hospodin odplatí tobě.
[23] Vítr půlnoční zplozuje déšť, a tvář hněvivá jazyk tajně utrhající.
[24] Lépe jest bydliti v koutě na střeše, nežli s ženou svárlivou v domě společném.
[25] Voda studená duši ustalé jest novina dobrá z země daleké.
[26] Studnice nohami zakalená a pramen zkažený jest spravedlivý z místa svého před bezbožným vystrčený.
[27] Jísti mnoho medu není dobře; tak zpytování slávy jejich není slavné.
[28] Město rozbořené beze zdi jest muž, kterýž nemá moci nad duchem svým.
