[1] Přísloví Šalomouna syna Davidova, krále Izraelského,
[2] Ku poznání moudrosti a cvičení, k vyrozumívání řečem rozumnosti,
[3] K dosažení vycvičení v opatrnosti, spravedlnosti, soudu a toho, což pravého jest,
[4] Aby dána byla hloupým důmyslnost, mládenečku umění a prozřetelnost.
[5] Když poslouchati bude moudrý, přibude mu umění, a rozumný bude vtipnější,
[6] K srozumění podobenství, a výmluvnosti řeči moudrých a pohádkám jejich.
[7] Bázeň Hospodinova jest počátek umění, moudrostí a cvičením pohrdají blázni.
[8] Poslouchej, synu můj, cvičení otce svého, a neopouštěj naučení matky své.
[9] Neboť to přidá příjemnosti hlavě tvé, a bude zlatým řetězem hrdlu tvému.
[10] Synu můj, jestliže by tě namlouvali hříšníci, nepřivoluj.
[11] Jestliže by řekli: Poď s námi, úklady čiňme krvi, skryjeme se proti nevinnému bez ostýchání se;
[12] Sehltíme je jako hrob za živa, a v cele jako ty, jenž sstupují do jámy;
[13] Všelijakého drahého zboží dosáhneme, naplníme domy své loupeží;
[14] Vrz los svůj mezi nás, měšec jeden budeme míti všickni:
[15] Synu můj, nevycházej na cestu s nimi, zdrž nohu svou od stezky jejich;
[16] Nebo nohy jejich ke zlému běží, a pospíchají k vylévání krve.
[17] Jistě, že jakož nadarmo roztažena bývá sít před očima jakéhokoli ptactva,
[18] Tak tito proti krvi své ukládají, skrývají se proti dušem svým.
[19] Takovéť jsou cesty každého dychtícího po zisku, duši pána svého uchvacuje.
[20] Moudrost vně volá, na ulicech vydává hlas svůj.
[21] V největším hluku volá, u vrat brány, v městě, a výmluvnosti své vypravuje, řka:
[22] Až dokud hloupí milovati budete hloupost, a posměvači posměch sobě libovati, a blázni nenáviděti umění?
[23] Obraťtež se k domlouvání mému. Hle, vynáším vám ducha svého, a v známost vám uvodím slova svá.
[24] Poněvadž jsem volala, a odpírali jste; vztahovala jsem ruku svou, a nebyl, kdo by pozoroval,
[25] Anobrž strhli jste se všeliké rady mé, a trestání mého jste neoblíbili:
[26] Pročež i já v bídě vaší smáti se budu, posmívati se budu, když přijde to, čehož se bojíte,
[27] Když přijde jako hrozné zpuštění to, čehož se bojíte, a bída vaše jako bouře nastane, když přijde na vás trápení a ssoužení.
[28] Tehdy volati budou ke mně, a nevyslyším; ráno hledati mne budou, a nenaleznou mne.
[29] Proto že nenáviděli umění, a bázně Hospodinovy nevyvolili,
[30] Aniž povolili radě mé, ale pohrdali všelikým domlouváním mým.
[31] Protož jísti budou ovoce skutků svých, a radami svými nasyceni budou.
[32] Nebo pokoj hloupých zmorduje je, a štěstí bláznů zahubí je.
[33] Ale kdož mne poslouchá, bydliti bude bezpečně, pokoj maje před strachem zlých věcí.
