[1] I stalo se, když dokonal Ježíš řeči tyto všecky, řekl učedlníkům svým:
[2] Víte, že po dvou dnech velikanoc bude, a Syn člověka zrazen bude, aby byl ukřižován.
[3] Tehdy sešli se přední kněží {biskupové} a zákonníci, i starší lidu na síň nejvyššího kněze {biskupovu}, kterýž sloul Kaifáš.
[4] A radili se spolu, jak by Ježíše lstivě jali a zamordovali.
[5] Ale pravili: Ne v den sváteční, aby nebyl rozbroj v lidu.
[6] Když pak byl Ježíš v Betany, v domu Šimona malomocného,
[7] Přistoupila k němu žena, mající nádobu alabastrovou masti velmi drahé, i vylila ji na hlavu jeho, když seděl za stolem.
[8] A vidouce to učedlníci jeho, rozhněvali se, řkouce: I k čemu jest ztráta tato?
[9] Nebo mohla tato mast prodána býti za mnoho, a dáno býti chudým.
[10] A znaje to Ježíš, dí jim: Proč za zlé máte této ženě? Dobrý zajisté skutek učinila nade mnou.
[11] Nebo chudé vždycky máte s sebou, ale mne ne vždycky míti budete.
[12] Vylivši zajisté tato mast tuto na mé tělo, ku pohřebu mému to učinila.
[13] Amen pravím vám: Kdežkoli kázáno bude evangelium toto po všem světě, takéť i to bude praveno, co učinila tato, na památku její.
[14] Tedy odšed k předním kněžím {biskupům} jeden ze dvanácti, kterýž sloul Jidáš Iškariotský,
[15] Řekl: Co mi chcete dáti, a já vám ho zradím? A oni odvážili jemu třidceti stříbrných.
[16] A od té chvíle hledal příhodného času, aby ho zradil.
[17] Prvního pak dne přesnic, přistoupili k Ježíšovi učedlníci, řkouce jemu: Kde chceš, ať připravíme tobě, abys jedl beránka?
[18] On pak řekl: Jděte do města k jednomu, a rcete jemu: Vzkázalť Mistr: Čas můj blízko jest, u tebeť jísti budu beránka s učedlníky svými.
[19] I učinili učedlníci tak, jakž jim poručil Ježíš, a připravili beránka.
[20] A když byl večer, posadil se za stůl se dvanácti.
[21] A když jedli, řekl: Amen pravím vám, že jeden z vás mne zradí.
[22] I zarmoutivše se velmi, počali každý z nich říci jemu: Zdali já jsem, Pane?
[23] On pak odpovídaje, řekl: Kdo omáčívá se mnou rukou v mise, ten mne zradí.
[24] Syn zajisté člověka jde, jakož psáno o něm, ale běda člověku tomu, skrze něhož Syn člověka zrazen bude. Dobré by bylo jemu, by se byl nenarodil člověk ten.
[25] Odpovídaje pak Jidáš, kterýž ho zrazoval, dí: Zdali já jsem, Mistře? Řekl jemu: Ty jsi řekl.
[26] A když oni jedli, vzav Ježíš chléb, a dobrořečiv, lámal, a dal učedlníkům, a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé.
[27] A vzav kalich, a díky činiv, dal jim, řka: Píte z toho všickni.
[28] Nebo to jest krev má nové smlouvy, kteráž za mnohé vylévá se na odpuštění hříchů.
[29] Ale pravímť vám, žeť nebudu píti od této chvíle z tohoto plodu vinného kořene, až do onoho dne, když jej píti budu s vámi nový v království Otce svého.
[30] A sezpívavše písničku, vyšli na horu Olivetskou.
[31] Tedy dí jim Ježíš: Všickni vy zhoršíte se nade mnou této noci. Nebo psáno jest: Bíti budu pastýře, a rozprchnouť se ovce stáda.
[32] Ale když z mrtvých vstanu, předejdu vás do Galilee.
[33] Odpovídaje pak Petr, řekl jemu: Byť se pak všickni zhoršili nad tebou, jáť se nikdy nezhorším.
[34] Řekl mu Ježíš: Amen pravím tobě, že této noci, prvé než kohout zazpívá, třikrát mne zapříš.
[35] Dí jemu Petr: Bychť pak měl s tebou i umříti, nikoli nezapřím tebe. Takž podobně i všickni učedlníci pravili.
[36] Tedy přišel s nimi Ježíš na místo, kteréž sloulo Getsemany. I dí učedlníkům: Poseďtež tuto, ažť odejda, pomodlím se tamto.
[37] A pojav s sebou Petra a dva syny Zebedeovy, počal se rmoutiti a teskliv býti.
[38] Tedy dí jim: Smutnáť jest duše má až k smrti. Pozůstaňtež tuto, a bděte se mnou.
[39] A poodšed maličko, padl na tvář svou, modle se a řka: Otče můj, jest-li možné, nechť odejde ode mne kalich tento. A však ne jakž já chci, ale jakž ty.
[40] I přišel k učedlníkům a nalezl je, a oni spí. I řekl Petrovi: Tak-liž jste nemohli jediné hodiny bdíti se mnou?
[41] Bdětež a modlte se, abyste nevešli v pokušení. Duchť zajisté hotov jest, ale tělo nemocno.
[42] Opět podruhé odšed, modlil se, řka: Otče můj, nemůže-liť tento kalich minouti mne, než abych jej pil, staniž se vůle tvá.
[43] I přišed, nalezl je, a oni zase spí; nebo byly oči jejich obtíženy.
[44] A nechav jich, opět odšel, a modlil se potřetí, touž řeč říkaje.
[45] Tedy přišel k učedlníkům svým, a řekl jim: Spětež již a odpočívejte. Aj, přiblížila se hodina, a Syna člověka zrazují v ruce hříšných.
[46] Vstaňtež, poďme. Aj, přiblížil se ten, kterýž mne zrazuje.
[47] A když on ještě mluvil, aj, Jidáš, jeden ze dvanácti, přišel, a s ním zástup mnohý s meči a s kyjmi, od předních kněží {biskupů} a starších lidu.
[48] Ten pak, kterýž jej zrazoval, dal jim znamení, řka: Kteréhokoli políbím, ten jest; držtež jej.
[49] A hned přistoupiv k Ježíšovi, řekl: Zdráv buď, Mistře, a políbil jej.
[50] Ale Ježíš řekl jemu: Příteli, nač jsi přišel? Tedy přistoupili, a ruce vztáhli na Ježíše, a jali ho.
[51] A aj, jeden z těch, kteříž byli s Ježíšem, vztáh ruku, vytrhl meč svůj; a udeřiv služebníka nejvyššího kněze {biskupova}, uťal ucho jeho.
[52] Tedy dí jemu Ježíš: Obrať meč svůj v místo jeho; nebo všickni, kteříž meč berou, od meče zahynou.
[53] Zdaliž mníš, že bych nyní nemohl prositi Otce svého, a vydal by mi více nežli dvanácte houfů andělů.
[54] Kterakž by se pak naplnila písma, svědčící, že tak musí býti?
[55] V tu hodinu řekl Ježíš zástupům: Jako na lotra vyšli jste s meči a s kyjmi jímati mne. Na každý den sedával jsem u vás, uče v chrámě, a nejali jste mne.
[56] Ale toto se všecko stalo, aby se naplnila písma prorocká. Tedy učedlníci všickni opustivše ho, utekli.
[57] A oni javše Ježíše, vedli ho k Kaifášovi nejvyššímu knězi {biskupovi}, kdež zákonníci a starší byli se sešli.
[58] Ale Petr šel za ním zdaleka, až do síně nejvyššího kněze {biskupovy}. A všed vnitř, seděl s služebníky, aby viděl konec.
[59] Přední pak kněží {biskupové} a starší i všecka ta rada hledali falešného svědectví proti Ježíšovi, aby jej na smrt vydali,
[60] Ale nenalezli. Ani, když mnozí falešní svědkové předstupovali, nic nenalezli. Naposledy pak přišedše dva falešní svědkové,
[61] Řekli: Tento pověděl: Mohu zbořiti chrám Boží, a ve třech dnech jej ustavěti.
[62] A povstav nejvyšší kněz {biskup}, řekl jemu: Nic neodpovídáš, co tito proti tobě svědčí?
[63] Ale Ježíš mlčel. I odpovídaje nejvyšší kněz {biskup}, řekl jemu: Zaklínám tě skrze Boha živého, abys nám pověděl, jsi-li ty Kristus Syn Boží?
[64] Dí mu Ježíš: Ty jsi řekl. Ale však pravím vám: Od toho času uzříte Syna člověka sedícího na pravici moci Boží, a přicházejícího na oblacích nebeských.
[65] Tedy nejvyšší kněz {biskup} roztrhl roucho své, řka: Rouhal se. Což ještě potřebujeme svědků? Aj, nyní jste slyšeli rouhání jeho.
[66] Co se vám zdá? A oni odpovídajíce, řekli: Hodenť jest smrti.
[67] Tedy plili na tvář jeho, a pohlavkovali jej; jiní pak hůlkami jej bili,
[68] Říkajíce: Hádej nám, Kriste, kdo jest ten, kterýž tebe udeřil?
[69] Ale Petr seděl vně v síni. I přistoupila k němu jedna děvečka, řkuci: I ty jsi byl s Ježíšem tím Galilejským.
[70] On pak zapřel přede všemi, řka: Nevím, co pravíš.
[71] A když vycházel ze dveří, uzřela jej jiná. I řekla těm, kteříž tu byli: I tento byl s Ježíšem tím Nazaretským.
[72] I zapřel opět s přísahou: Neznám toho člověka.
[73] A po malé chvíli přistoupivše ti, kteříž tu stáli, řekli Petrovi: Jistě i ty z nich jsi, nebo i řeč tvá známa tebe činí.
[74] Tedy počal se proklínati a přisahati, řka: Neznám toho člověka. A hned kohout zazpíval.
[75] I rozpomenul se Petr na slovo Ježíšovo, kterýž jemu byl řekl: Prvé než kohout zazpívá, třikrát mne zapříš. A vyšed ven, plakal hořce.
