[1] Tedy odpovídaje Bildad Suchský, řekl:
[2] Dokudž mluviti budeš takové věci, a slova úst tvých budou jako vítr násilný?
[3] Což by Bůh silný neprávě soudil, a Všemohoucí což by převracel spravedlnost?
[4] Synové zajisté tvoji že zhřešili proti němu, proto pustil je po nepravosti jejich.
[5] Kdybys ty opravdově hledal Boha silného, a Všemohoucímu se modlil,
[6] A byl čistý a upřímý: jistě žeť by se hned probudil k tobě, a napravil by příbytek spravedlnosti tvé.
[7] A byly by první věci tvé špatné, poslední pak rozmnožily by se náramně.
[8] Nebo vzeptej se, prosím, věku starého, a nastroj se k zpytování otců jejich.
[9] (Myť zajisté včerejší jsme, aniž jsme čeho povědomi; k tomu dnové naši jsou jako stín na zemi.)
[10] Zdaliž tě oni nenaučí, a nepovědí tobě, a z srdce svého nevynesou-liž slov?
[11] Zdali roste třtí bez bahna? Roste-liž rákosí bez vody?
[12] Nýbrž ještě za zelena, dříve než vytrháno bývá, ano prvé než jaká jiná tráva, usychá.
[13] Tak stezky všech zapomínajících se na Boha silného, tak, pravím, naděje pokrytce zahyne.
[14] Klesne naděje jeho, a doufání jeho jako dům pavouka.
[15] Spolehne-li na dům svůj, neostojí; chytí-li se ho, nezdrží.
[16] Vláhu má před sluncem, tak že z zahrady jeho výstřelkové jeho vynikají.
[17] Při vrchovišti kořenové jeho hustě rostou, i na místech skalnatých rozkládá se.
[18] A však bývá-li zachvácen z místa svého, až by se ho i odečtlo, řka: Nevidělo jsem tě:
[19] Tožť ta radost života jeho, a z země jiný vykvetá.
[20] Aj, Bůh silný nepohrdá upřímým, ale nešlechetným ruky nepodává:
[21] Až i naplní smíchem ústa tvá, a rty tvé plésáním,
[22] Když nenávidící tebe v hanbu oblečeni budou, a stánku lidí bezbožných nikdež nebude.