[1] Tedy odpověděl Hospodin Jobovi z vichru, a řekl:
[2] Kdož jest to, jenž zatemňuje radu řečmi neumělými?
[3] Přepaš nyní jako muž bedra svá, a nač se tebe tázati budu, oznam mi.
[4] Kdes byl, když jsem zakládal zemi? Pověz, jestliže máš rozum.
[5] Kdo rozměřil ji, víš-li? Aneb kdo vztáhl pravidlo na ni?
[6] Na čem podstavkové její upevněni jsou? Aneb kdo založil úhelný kámen její,
[7] Když prozpěvovaly spolu hvězdy jitřní, a plésali všickni synové Boží?
[8] Aneb kdo zavřel jako dveřmi moře, když vyšlo z života, a zjevilo se?
[9] Když jsem mu položil oblak za oděv, a mrákotu místo plének jeho,
[10] Když jsem jemu uložil úsudek svůj, přistaviv závory a dvéře,
[11] I řekl jsem: Až potud vycházeti budeš, a dále nic, tu, pravím, skládati budeš dutí vlnobití svého.
[12] Zdaž jsi kdy za dnů svých rozkázal jitru? Ukázal-lis záři jitřní místo její,
[13] Aby uchvacovala kraje země, a bezbožní aby z ní vymítáni byli?
[14] Tak aby proměnu přijímala jako vosk pečetní, oni pak aby nedlouho stáli jako roucho,
[15] A aby bezbožným zbraňováno bylo světla jejich, a rámě vyvýšené zlámáno bylo?
[16] Přišel-lis až k hlubinám mořským? A u vnitřnosti propasti chodil-lis?
[17] Jsou-li tobě zjeveny brány smrti? A brány stínu smrti viděl-lis?
[18] Shlédl-lis širokosti země? Oznam, jestliže ji znáš všecku.
[19] Která jest cesta k obydlí světla, a které místo temností,
[20] Že bys je pojal v meze jeho, poněvadž bys srozumíval stezkám domu jeho?
[21] Věděl-lis tehdáž, že jsi měl se naroditi, a počet dnů tvých jak veliký býti má?
[22] Přišel-lis až ku pokladům sněhu? A poklady krupobití viděl-lis,
[23] Kteréž chovám k času ssoužení, ke dni bitvy a boje?
[24] Kterými se cestami rozděluje světlo, kteréž rozhání východní vítr po zemi?
[25] Kdo rozdělil povodní tok, a cestu blýskání hromovému,
[26] Tak aby pršel déšť i na tu zemi, kdež není lidí, na poušť, kdež není člověka,
[27] Aby zapájel místa planá a pustá, a k zrůstu přivodil trávu mladistvou?
[28] Má-liž déšť otce? A kdo plodí krůpěje rosy?
[29] Z čího života vychází mráz? A jíní nebeské kdo plodí?
[30] Až i vody jako v kámen se proměňují, a svrchek propasti zamrzá.
[31] Zdali zavázati můžeš rozkoše Kuřátek, aneb stahování Orionovo rozvázati?
[32] Můžeš-li vyvoditi hvězdy polední v čas jistý, aneb Arktura s syny jeho povedeš-li?
[33] Znáš-li řád nebes? Můžeš-li spravovati panování jejich na zemi?
[34] Můžeš-li pozdvihnouti k oblaku hlasu svého, aby hojnost vod přikryla tebe?
[35] Ty-liž vypustíš blýskání, aby vycházela? Zdaliž řeknou tobě: Aj teď jsme?
[36] Kdo složil u vnitřnostech lidských moudrost? Aneb kdo dal rozumu stižitelnost?
[37] Kdo vypravovati bude o nebesích moudře? A láhvice nebeské kdo nastrojuje,
[38] Aby svlažená země zase stuhnouti mohla, a hrudy se v hromadě držely?
[39] Honíš-liž ty lvu loupež? A hltavost lvíčat naplňuješ-liž,
[40] Když se stulují v peleších svých, ustavičně z skrýší číhajíce?
[41] Kdo připravuje krkavci pokrm jeho, když mladí jeho k Bohu silnému volají, a toulají se sem i tam pro nedostatek pokrmu?
