[1] A odpovídaje Job, řekl:
[2] Poslouchejte pilně řeči mé, a bude mi to za potěšení od vás.
[3] Postrpte mne, abych i já mluvil, a když odmluvím, posmívejž se.
[4] Zdaliž já před člověkem naříkám? A poněvadž jest proč, jakž nemá býti ssoužen duch můj?
[5] Pohleďte na mne, a užasněte se, a položte prst na ústa.
[6] Ano já sám, když rozvažuji své bídy, tedy se děsím, a spopadá tělo mé hrůza.
[7] Proč bezbožní živi jsou, k věku starému přicházejí, též i bohatnou?
[8] Símě jejich stálé jest před oblíčejem jejich s nimi, a rodina jejich před očima jejich.
[9] Domové jejich bezpečni jsou před strachem, aniž metla Boží na nich.
[10] Býk jejich připouštín bývá, ale ne na prázdno; kráva jejich rodí, a nepotracuje plodu.
[11] Vypouštějí jako stádo maličké své, a synové jejich poskakují.
[12] Povyšují hlasu při bubnu a harfě, a veselí se k zvuku muziky.
[13] Tráví v štěstí dny své, a v okamžení do hrobu sstupují.
[14] Kteříž říkají Bohu silnému: Odejdi od nás, nebo známosti cest tvých neoblibujeme.
[15] Kdo jest Všemohoucí, abychom sloužili jemu? A jaký toho zisk, že bychom se modlili jemu?
[16] Ale pohleď, že není v moci jejich štěstí jejich, pročež rada bezbožných vzdálena jest ode mne.
[17] Často-liž svíce bezbožných hasne? Přichází-liž na ně bída jejich? Poděluje-liž je bolestmi Bůh v hněvě svém?
[18] Bývají-liž jako plevy před větrem, a jako drtiny, kteréž zachvacuje vicher?
[19] Odkládá-liž Bůh synům bezbožníka nepravost jeho? Odplacuje-liž jemu tak, aby to znáti mohl,
[20] A aby viděly oči jeho neštěstí jeho, a prchlivost Všemohoucího že by pil?
[21] O dům pak jeho po něm jaká jest péče jeho, když počet měsíců jeho bude umenšen?
[22] Zdali Boha silného kdo učiti bude umění, kterýž sám vysokosti soudí?
[23] Tento umírá v síle dokonalosti své, všelijak bezpečný a pokojný.
[24] Prsy jeho plné jsou mléka, a mozk kostí jeho svlažován bývá.
[25] Jiný pak umírá v hořkosti ducha, kterýž nikdy nejídal s potěšením.
[26] Jednostejně v prachu lehnou, a červy se rozlezou.
[27] Aj, známť myšlení vaše, a chytrosti, kteréž proti mně neprávě vymýšlíte.
[28] Nebo pravíte: Kde jest dům urozeného? A kde stánek příbytků bezbožných?
[29] Což jste se netázali jdoucích cestou? Zkušení-liž aspoň jejich nepovolíte,
[30] Že v den neštěstí ochranu mívá bezbožný, v den, pravím, rozhněvání přistřín bývá?
[31] Kdo jemu oznámí zjevně cestu jeho? Aneb za to, co činil, kdo jemu odplatí?
[32] A však i on k hrobu vyprovozen bude, a tam zůstane.
[33] Sladnou jemu hrudy údolí, nadto za sebou všecky lidi táhne, těch pak, kteříž ho předešli, není počtu.
[34] Hle, jak vy mne marně troštujete, nebo v odpovědech vašich nezůstává než faleš.
