[1] Častokrát a rozličnými způsoby mluvíval někdy Bůh otcům skrze proroky, v těchto pak posledních dnech mluvil nám skrze Syna svého,
[2] Kteréhož ustanovil dědicem všeho, skrze něhož i věky učinil.
[3] Kterýžto jsa blesk slávy, a obraz osoby jeho, a zdržuje všecko slovem mocnosti své, očištění hříchů našich skrze sebe samého učiniv, posadil se na pravici velebnosti na výsostech,
[4] Tím důstojnější nad anděly učiněn, čím vyvýšenější nad ně jméno dědičně obdržel.
[5] Nebo kterému kdy z andělů řekl: Syn můj jsi ty, já dnes zplodil jsem tebe? A opět: Já budu jemu otcem, a on mi bude synem?
[6] A opět, když uvodí prvorozeného na okršlek země, dí: A klanějte se jemu všickni andělé Boží.
[7] A o andělích zajisté dí: Kterýž činí anděly své duchy, a služebníky své plamen ohně;
[8] Ale k Synu dí: Stolice tvá, ó Bože, na věky věků, berla pravosti jest berla království tvého.
[9] Miloval jsi spravedlnost, a nenáviděl jsi nepravosti, protož pomazal tebe, ó Bože, Bůh tvůj olejem veselé nad spoluúčastníky tvé.
[10] A ty, Pane, na počátku založil jsi zemi, a díla rukou tvých jsouť nebesa.
[11] Onať pominou, ty pak zůstáváš; a všecka jako roucho zvetšejí,
[12] A jako oděv svineš je, i budouť změněna. Ale ty jsi tentýž, a léta tvá nepřestanou.
[13] A kterému kdy z andělů řekl: Seď na pravici mé, dokudž nepoložím nepřátel tvých za podnože noh tvých?
[14] Zdaliž všickni nejsou služební duchové, kteříž posílání bývají k službě pro ty, jenž mají dědičně obdržeti spasení?
