[1] Šimon Petr, služebník a apoštol Ježíše Krista, těm, kteříž spolu s námi zaroveň drahé dosáhli víry, pro spravedlnost Boha našeho a spasitele Jezukrista:
[1] ---
[2] Milost vám a pokoj rozmnožen buď skrze známost Boha a Ježíše Pána našeho.
[2] ---
[3] Jakož nám od jeho Božské moci všecko, což k životu a ku pobožnosti náleželo, darováno jest, skrze známost toho, kterýž povolal nás k slávě a k ctnosti;
[3] ---
[4] Pročež veliká nám a drahá zaslíbení dána jsou, abyste skrze ně Božského přirození účastni učiněni byli, utekše porušení toho, kteréž jest na světě v žádostech.
[4] ---
[5] Na to tedy samo všecku snažnost vynaložíce, přičinějte k víře své ctnost, a k ctnosti umění,
[5] ---
[6] K umění pak zdrželivost, a k zdrželivosti trpělivost, k trpělivosti pak pobožnost,
[6] ---
[7] Ku pobožnosti pak bratrstva milování, a k milování bratrstva lásku.
[7] ---
[8] Ty zajisté věci když budou při vás a rozhojní se, ne prázdné, ani neužitečné postaví vás v známosti Pána našeho Jezukrista.
[8] ---
[9] Nebo při komž není těchto věcí, slepýť jest, toho, což vzdáleno jest, nevida, zapomenuv se na očištění svých starých hříchů.
[9] ---
[10] Protož raději, bratří, snažujte se povolání a vyvolení své upevňovati; nebo to činíce, nepadnete nikdy.
[10] ---
[11] Takť zajisté hojné způsobeno vám bude vjití k věčnému království Pána našeho a spasitele Jezukrista.
[11] ---
[12] Protož nezanedbámť vždycky vám připomínati těch věcí, ačkoli umělí i utvrzení jste v přítomné pravdě.
[12] ---
[13] Neboť to mám za spravedlivé, dokudž jsem v tomto stánku, abych vás probuzoval napomínáním,
[13] ---
[14] Věda, že brzké jest složení stánku mého, jakož mi i Pán náš Ježíš Kristus oznámil.
[14] ---
[15] Přičinímť se tedy všelijak o to, abyste vy po odchodu mém na ty věci rozpomínati se mohli.
[15] ---
[16] Nebo ne nějakých vtipně složených básní následujíce, známu učinili jsme vám Pána našeho Jezukrista moc a příchod, ale jakožto ti, kteříž jsme očima svýma viděli jeho velebnost.
[16] ---
[17] Přijalť zajisté od Boha Otce čest a slávu, když se stal k němu hlas takový od velebné slávy: Tentoť jest ten můj milý Syn, v němž mi se zalíbilo.
[17] ---
[18] A ten hlas my jsme slyšeli s nebe pošlý, s ním byvše na oné hoře svaté.
[18] ---
[19] A mámeť přepevnou řeč prorockou, kteréžto že šetříte jako svíce v temném místě svítící, dobře činíte, až by se den rozednil, a dennice vzešla v srdcích vašich,
[19] ---
[20] Toto nejprvé znajíce, že žádného proroctví písma výklad nezáleží na rozumu lidském.
[20] ---
[21] Nebo nikdy z lidské vůle nepošlo proroctví, ale Duchem svatým puzeni byvše, mluvili svatí Boží lidé.
