[1] Buďtež tedy následovníci Boží, jakožto synové milí.
[2] A choďte v lásce, jako i Kristus miloval nás, a vydal sebe samého za nás, dar a obět Bohu u vůni rozkošnou.
[3] Smilstvo pak a všeliká nečistota, neb lakomství, aniž jmenováno buď mezi vámi, jakož sluší na svaté,
[4] A mrzkost, ani bláznové mluvení, ani šprymování, kteréžto věci jsou nenáležité, ale raději díků činění.
[5] Víte zajisté o tom, že žádný smilník aneb nečistý, ani lakomec, (jenž jest modloslužebník,) nemá dědictví v království Kristově a Božím.
[6] Žádný vás nesvoď marnými řečmi; nebo pro takové věci přichází hněv Boží na syny nepoddané.
[7] Nebývejtež tedy účastníci jejich.
[8] Byli jste zajisté někdy temnosti, ale nyní jste světlo v Pánu. Jakožto synové světla choďte,
[9] (Nebo ovoce Ducha záleží ve vší dobrotě, a spravedlnosti, a v pravdě,)
[10] O to stojíce, což by se dobře líbilo Pánu.
[11] A neobcujte s skutky neužitečnými tmy, ale raději je trescete.
[12] Nebo což se tajně děje od nich, mrzko jest o tom i mluviti.
[13] Ale to všecko, když bývá od světla trestáno, bývá zjeveno; cožkoli zajisté zjevné bývá, světlo jest.
[14] Protož praví: Probuď se ty, kdož spíš, a vstaň z mrtvých, a zasvítíť se tobě Kristus.
[15] Viztež tedy, kterak byste opatrně chodili, ne jako nemoudří, ale jako moudří,
[16] Vykupujíce čas; nebo dnové zlí jsou.
[17] Protož nebývejte neopatrní, ale rozumějící, která by byla vůle Páně.
[18] A neopíjejte se vínem, v němž jest prostopašnost, ale naplněni buďte Duchem,
[19] Mluvíce sobě vespolek v žalmích, a v chvalách, a v písničkách duchovních, zpívajíce a plésajíce v srdcích svých Pánu,
[20] Díky činíce vždycky ze všeho ve jménu Pána našeho Jezukrista Bohu a Otci,
[21] Poddáni jsouce jedni druhým v bázni Boží.
[22] Ženy mužům svým poddány buďte, jako Pánu.
[23] Nebo muž jest hlava ženy, jako i Kristus hlava církve, a onť jest spasitel těla.
[24] A protož jakož církev poddána jest Kristu, tak i ženy mužům svým ve všem.
[25] Muži milujte ženy své, jako i Kristus miloval církev, a vydal sebe samého za ni,
[26] Aby ji posvětil, očistiv obmytím vody skrze slovo,
[27] Aby ji sobě postavil slavnou církev, nemající poškvrny, ani vrásky, neb cokoli takového, ale aby byla svatá, a bez úhony.
[28] Takť jsou povinni muži milovati ženy své jako svá vlastní těla. Kdo miluje ženu svou, sebeť samého miluje,
[29] Žádný zajisté nikdy těla svého neměl v nenávisti, ale krmí a chová je, jakožto i Pán církev.
[30] Neboť jsme oudové těla jeho, z masa jeho, a z kostí jeho.
[31] A protoť opustí člověk otce svého i matku, a připojí se k manželce své, i budouť ti dva jedno tělo.
[32] Tajemství toto veliké jest, ale já pravím o Kristu a o církvi.
[33] A však i vy, jeden každý z vás, manželku svou tak jako sám sebe miluj. Žena pak ať se bojí muže.
