[1] Pravímť pak, že pokudž dědic maličký jest, nic není rozdílný od služebníka, jsa pánem všeho,
[1] ---
[2] Ale pod ochráncemi a správcemi jest až do času uloženého od otce.
[2] ---
[3] Tak i my když jsme byli maličcí, pod živly světa byli jsme v službu podrobeni.
[3] ---
[4] Ale když přišla plnost času, poslal Bůh Syna svého učiněného z ženy, učiněného pod zákonem,
[4] ---
[5] Aby ty, kteříž pod zákonem byli, vykoupil, abychom právo synů přijali.
[5] ---
[6] A že jste synové, poslal Bůh Ducha Syna svého v srdce vaše, volajícího: Abba, Otče.
[6] ---
[7] A tak již nejsi slouha, ale syn, a poněvadž syn, tedy i dědic Boží skrze Krista.
[7] ---
[8] Ale tehdáž, neznavše Boha, sloužili jste těm, kteříž z přirození nejsou bohové.
[8] ---
[9] Nyní pak, znajíce Boha, nýbrž poznáni jsouce od Boha, kterakž se zpátkem zase obracíte k mdlým a bídným živlům, jimž opět znovu chcete sloužiti?
[9] ---
[10] Dnů šetříte, a měsíců, a časů, i let.
[10] ---
[11] Bojím se za vás, abych snad nadarmo nepracoval mezi vámi.
[11] ---
[12] Buďte jako já, nebo i já jsem jako vy, bratří, prosím vás. Nic jste mi neublížili.
[12] ---
[13] Nebo víte, že s mdlobou těla kázal jsem vám evangelium ponejprvé.
[13] ---
[14] A pokušení mé na těle mém nebylo u vás málo váženo, aniž jste pohrdli, ale jako anděla Božího přijali jste mne, jako Krista Ježíše.
[14] ---
[15] Jaké tehdy bylo blahoslavenství vaše? Svědectvíť vám zajisté dávám, že kdyby to možné bylo, oči své vyloupíce, byli byste mi dali.
[15] ---
[16] Což tedy učiněn jsem vaším nepřítelem, pravdu vám pravě?
[16] ---
[17] Milujíť vás nedobře, nýbrž odstrčiti nás chtějí, abyste vy je milovali.
[17] ---
[18] Slušnéť jest pak horlivě milovati v dobrém vždycky, a ne jen toliko tehdáž, když jsem přítomen vám.
[18] ---
[19] Synáčkové moji, (kteréž opět rodím, až by Kristus zformován byl v vás,)
[19] ---
[20] Chtěl bych přítomen vám býti nyní, a proměniti hlas svůj; nebo v pochybnosti jsem o vás.
[20] ---
[21] Povězte mi, kteří pod zákonem chcete býti, nepozorujete-liž zákona?
[21] ---
[22] Nebo psáno jest: Že Abraham měl dva syny, jednoho z děvky, a druhého z svobodné.
[22] ---
[23] Ale ten z děvky podlé těla se narodil, ten pak z svobodné podlé zaslíbení.
[23] ---
[24] Kteréžto věci u figůře se staly. Nebo toť jsou ti dva zákonové, jeden s hory Sinai, k manství zplozující, a tenť jest jako Agar.
[24] ---
[25] Agar zajisté jest hora Sinai v Arabii. Dobřeť se pak k ní trefuje nynější Jeruzalém, nebo v službu podroben jest s syny svými.
[25] ---
[26] Ale ten svrchní Jeruzalém svobodný jest, kterýž jest matka všech nás.
[26] ---
[27] Nebo psáno jest: Vesel se neplodná, kteráž nerodíš, vykřikni a zvolej, kteráž nepracuješ ku porodu; nebo ta opuštěná mnoho má synů, více než ta, kteráž má muže.
[27] ---
[28] Myť jsme tedy, ó bratří, tak jako Izák, synové zaslíbení.
[28] ---
[29] Ale jakož tehdáž ten podlé těla zplozený protivil se tomu, kterýž byl podlé Ducha, tak i nyní.
[29] ---
[30] Než co praví písmo? Vyvrz děvku i syna jejího; nebo nebudeť dědicem syn děvky s synem svobodné.
[30] ---
[31] A tak, bratří, nejsmeť synové děvky, ale svobodné.
