[1] Nechciť pak, abyste nevěděli, bratří, že otcové naši všickni pod oním oblakem byli, a všickni moře přešli,
[1] ---
[2] A všickni v Mojžíše pokřtěni jsou v oblace a v moři,
[2] ---
[3] A všickni týž pokrm duchovní jedli,
[3] ---
[4] A všickni týž nápoj duchovní pili. Pili zajisté z duchovní skály, kteráž za nimi šla. Ta pak skála byl Kristus.
[4] ---
[5] Ale ne ve mnohých z nich zalíbilo se Bohu; nebo zhynuli na poušti.
[5] ---
[6] Ty pak věci ku příkladu nám se staly, abychom nebyli žádostivi zlého, jako oni žádali.
[6] ---
[7] Protož nebuďte modláři, jako někteří z nich, jakož psáno jest: Posadil se lid, aby jedl a pil, a vstali, aby hrali.
[7] ---
[8] Aniž smilněme, jako někteří z nich smilnili, a padlo jich jeden den třímecítma tisíců.
[8] ---
[9] Ani pokoušejme Krista, jako někteří z nich pokoušeli, a od hadů zhynuli.
[9] ---
[10] Ani repcete, jako i někteří z nich reptali, a zhynuli od záhubce.
[10] ---
[11] Toto pak všecko u figůře dálo se jim, a napsáno jest k napomenutí našemu, kteříž jsme na konci světa.
[11] ---
[12] A protož kdo se domnívá, že stojí, hlediž, aby nepadl.
[12] ---
[13] Pokušení vás nezachvátilo, než lidské. Ale věrnýť jest Bůh, kterýž nedopustí vás pokoušeti nad vaši možnost, ale způsobíť s pokušením také i vysvobození, abyste mohli snésti.
[13] ---
[14] Protož, moji milí, utíkejtež modlářství.
[14] ---
[15] Jakožto opatrným mluvím. Vy suďte, co pravím.
[15] ---
[16] Kalich dobrořečení, kterémuž dobrořečíme, zdaliž není společnost krve Kristovy? A chléb, kterýž lámeme, zdaliž není společnost těla Kristova?
[16] ---
[17] Poněvadž jeden chléb, jedno tělo mnozí jsme; všickni zajisté jednoho chleba účastni jsme.
[17] ---
[18] Pohleďte na Izraele podlé těla. Zdaliž ti, kteříž jedí oběti, nejsou účastníci oltáře?
[18] ---
[19] Což tedy dím? Že modla jest něco? Aneb že modlám obětované něco jest?
[19] ---
[20] Anobrž což obětují pohané, ďáblům obětují, a ne Bohu. Nechtělť bych pak, abyste vy byli účastníci ďáblů.
[20] ---
[21] Nemůžete kalicha Páně píti i kalicha ďáblů; nemůžete účastníci býti stolu Páně i stolu ďáblů.
[21] ---
[22] Či k hněvu popouzíme Pána? Zdaž silnější jsme jeho?
[22] ---
[23] Všecko mi sluší, ale ne všecko jest užitečné; všecko mi sluší, ale ne všecko vzdělává.
[23] ---
[24] Žádný nehledej svých věcí, ale jeden každý toho, což jest bližního.
[24] ---
[25] Všecko, což se v masných krámích prodává, jezte, nic se nevyptávajíce pro svědomí.
[25] ---
[26] Nebo Páněť jest země i plnost její.
[26] ---
[27] Pozval-liť by vás pak kdo z nevěřících, a chcete jíti, vše, cožkoli bylo by vám předloženo, jezte, nic se nevyptávajíce pro svědomí.
[27] ---
[28] Pakli by vám někdo řekl: Toto jest modlám obětované, nejezte pro toho, kdož oznámil, a pro svědomí. Páně zajisté jest země i plnost její.
[28] ---
[29] Svědomí pak pravím ne tvé, ale toho druhého. Nebo proč by měla svoboda má potupena býti od cizího svědomí?
[29] ---
[30] A poněvadž já s díků činěním požívám, proč za bezbožného jmín býti mám pro to, z čehož já díky činím?
[30] ---
[31] Protož buď že jíte, neb pijete, aneb cožkoli činíte, všecko k slávě Boží čiňte.
[31] ---
[32] Bez úrazu buďte i Židům i Řekům i církvi Boží,
[32] ---
[33] Jakož i já ve všem líbím se všechněm, nehledaje v tom svého užitku, ale mnohých, aby spaseni byli.
