[1] A protož neníť již žádného potupení těm, kteříž jsou v Kristu Ježíši, nechodícím podlé těla, ale podlé Ducha.
[1] ---
[2] Nebo zákon Ducha života v Kristu Ježíši vysvobodil mne od zákona hřícha i smrti.
[2] ---
[3] Nebo seč nemohl býti zákon, jelikož byl mdlý pro tělo, Bůh poslav Syna svého v podobnosti těla hřícha, a příčinou hřícha, potupil hřích na těle,
[3] ---
[4] Aby spravedlnost zákona vyplněna byla v nás, kteříž nechodíme podlé těla, ale podlé Ducha.
[4] ---
[5] Ti zajisté, kteříž jsou podlé těla, chutnají to, což jest těla, ale ti, kteříž podlé Ducha, to, což jest Ducha.
[5] ---
[6] Nebo opatrnost těla jest smrt, opatrnost pak Ducha život a pokoj,
[6] ---
[7] Proto že opatrnost těla jest nepřítelkyně Bohu; nebo zákonu Božímu není poddána, aniž hned může býti.
[7] ---
[8] Protož ti, kteříž jsou v těle, Bohu se líbiti nemohou.
[8] ---
[9] Vy pak nejste v těle, ale v Duchu, poněvadž Duch Boží v vás přebývá. Jestližeť pak kdo Ducha Kristova nemá, tenť není jeho.
[9] ---
[10] A jestliť Kristus v vás, tedy ač tělo umrtveno jest pro hřích, však duch živ jest pro spravedlnost.
[10] ---
[11] Jestližeť pak Duch toho, kterýž vzkřísil Ježíše z mrtvých, v vás přebývá, tedy ten, kterýž vzkřísil Krista z mrtvých, obživí i smrtelná těla vaše, pro přebývajícího Ducha jeho v vás.
[11] ---
[12] A takž tedy, bratří, dlužníciť jsme ne tělu, abychom podlé těla živi byli.
[12] ---
[13] Nebo budete-li podlé těla živi, zemřete; pakli byste Duchem skutky těla mrtvili, živi budete.
[13] ---
[14] Nebo kteřížkoli Duchem Božím vedeni bývají, ti jsou synové Boží.
[14] ---
[15] Nepřijali jste zajisté ducha služby opět k bázni, ale přijali jste Ducha synovství, v němž voláme Abba, totiž Otče.
[15] ---
[16] Tenť Duch osvědčuje duchu našemu, že jsme synové Boží.
[16] ---
[17] A jestliže synové, tedy i dědicové, dědicové zajisté Boží, spolu pak dědicové Kristovi, však jestliže spolu trpíme, abychom spolu i oslaveni byli.
[17] ---
[18] Nebo tak za to mám, že nejsou rovná utrpení nynější oné budoucí slávě, kteráž se zjeviti má na nás.
[18] ---
[19] Nebo stvoření pečlivě jako vyhlídaje, očekává zjevení synů Božích.
[19] ---
[20] Marnosti zajisté poddáno jest stvoření, nechtě, ale pro toho, kterýž je poddal,
[20] ---
[21] V naději, že i to stvoření vysvobozeno bude od služby porušení v svobodu slávy synů Božích.
[21] ---
[22] Nebo víme, že všecko stvoření spolu lká, a spolu ku porodu pracuje až posavad.
[22] ---
[23] A netoliko ono, ale i my, prvotiny Ducha mající, i myť sami v sobě lkáme, zvolení synů očekávajíce, a tak vykoupení těla svého.
[23] ---
[24] Nebo nadějí spaseni jsme. Naděje pak, kteráž se vidí, není naděje. Nebo což kdo vidí, proč by se toho nadál?
[24] ---
[25] Pakli čehož nevidíme, toho se nadějeme, tedy toho skrze trpělivost očekáváme.
[25] ---
[26] Ano také i Duch pomocen jest mdlobám našim. Nebo zač bychom se měli modliti, jakž by náleželo, nevíme, ale ten Duch prosí za nás lkáními nevypravitelnými.
[26] ---
[27] Ten pak, kterýž jest zpytatel srdcí, zná, jaký by byl smysl Ducha, že podlé Boha prosí za svaté.
[27] ---
[28] Vímeť pak, že milujícím Boha všecky věci napomáhají k dobrému, totiž těm, kteříž podlé uložení jeho povoláni jsou.
[28] ---
[29] Nebo kteréž předzvěděl, ty i předzřídil, aby byli připodobněni obrazu Syna jeho, aby on byl prvorozený mezi mnohými bratřími.
[29] ---
[30] Kteréž pak předzřídil, těch i povolal, a kterýchž povolal, ty i ospravedlnil, a kteréž ospravedlnil, ty i oslavil.
[30] ---
[31] Což tedy díme k tomu? Kdyžť jest Bůh s námi, i kdo proti nám?
[31] ---
[32] Kterýž ani vlastnímu Synu svému neodpustil, ale za nás za všecky vydal jej, i kterakž by tedy nám s ním všech věcí nedal?
[32] ---
[33] Kdo bude žalovati na vyvolené Boží? Bůh jest, kterýž ospravedlňuje.
[33] ---
[34] Kdo jest, ješto by potupil? Kristus jest, kterýž umřel, nýbrž i z mrtvých vstal, a kterýž i na pravici Boží jest, kterýž i oroduje za nás.
[34] ---
[35] Kdo nás odloučí od lásky Kristovy? Zarmoucení-li, aneb úzkost, neb protivenství? Zdali hlad, čili nahota? Zdali nebezpečenství, čili meč?
[35] ---
[36] Jakož psáno jest: Pro tebe mrtveni býváme celý den, jmíni jsme jako ovce oddané k zabití.
[36] ---
[37] Ale v tom ve všem udatně vítězíme, skrze toho, kterýž nás zamiloval.
[37] ---
[38] Jist jsem zajisté, že ani smrt, ani život, ani andělé, ani knížatstvo, ani mocnosti, ani nastávající věci, ani budoucí,
[38] ---
[39] Ani vysokost, ani hlubokost, ani kterékoli jiné stvoření, nebude moci nás odloučiti od lásky Boží, kteráž jest v Kristu Ježíši, Pánu našem.
