[2] Potom na úsvitě zase přišel do chrámu, a všecken lid sšel se k němu. I posadiv se, učil je.
[2] ---
[3] I přivedli k němu zákonníci a farizeové ženu v cizoložstvu popadenou, a postavivše ji v prostředku,
[3] ---
[4] Řekli jemu: Mistře, tato žena jest postižena při skutku, když cizoložila.
[4] ---
[5] A v zákoně Mojžíš přikázal nám takové kamenovati. Ty pak co pravíš?
[5] ---
[6] A to řekli, pokoušejíce ho, aby jej mohli obžalovati. Ježíš pak skloniv se dolů, prstem psal na zemi.
[6] ---
[7] A když se nepřestávali otazovati jeho, zdvihl se a řekl jim: Kdo jest z vás bez hříchu, nejprv hoď na ni kamenem.
[7] ---
[8] A opět schýliv se, psal na zemi.
[8] ---
[9] A oni uslyševše to, a v svědomích svých obvinění byvše, jeden po druhém odcházeli, počavše od starších až do posledních. I zůstal tu Ježíš sám, a ta žena u prostřed stojeci.
[9] ---
[10] A pozdvih se Ježíš, a žádného neviděv, než tu ženu, řekl jí: Ženo, kde jsou ti, kteříž na tebe žalovali? Žádný-li tě neodsoudil?
[10] ---
[11] Kteráž řekla: Žádný, Pane. I řekl jí Ježíš: Aniž já tebe odsuzuji. Jdiž a nehřeš více.
[11] ---
[12] Tedy Ježíš opět jim mluvil, řka: Já jsem světlo světa. Kdož mne následuje, nebude choditi v temnostech, ale bude míti světlo života.
[12] ---
[13] I řekli jemu farizeové: Ty sám o sobě svědectví vydáváš, svědectví tvé není pravé.
[13] ---
[14] Odpověděl Ježíš a řekl jim: Ačkoli já svědectví vydávám sám o sobě, pravé jest svědectví mé; nebo vím, odkud jsem přišel, a kam jdu. Ale vy nevíte, odkud jsem přišel, aneb kam jdu.
[14] ---
[15] Vy podlé těla soudíte, já nesoudím žádného.
[15] ---
[16] A bychť pak i já soudil, soud můj jest pravý; nebo nejsem sám, ale jsem já a ten, kterýž mne poslal, Otec.
[16] ---
[17] A v zákoně vašem psáno jest: Že dvou člověků svědectví pravé jest.
[17] ---
[18] Jáť svědectví vydávám sám o sobě, a svědectví vydává o mně ten, kterýž mne poslal, Otec.
[18] ---
[19] Tedy řekli jemu: Kdež jest ten tvůj otec? Odpověděl Ježíš: Aniž mne znáte, ani Otce mého. Kdybyste mne znali, i Otce mého znali byste.
[19] ---
[20] Tato slova mluvil Ježíš u pokladnice, uče v chrámě, a žádný ho nejal, nebo ještě byla nepřišla hodina jeho.
[20] ---
[21] I řekl jim opět Ježíš: Já jdu, a hledati budete mne, a v hříchu svém zemřete. Kam já jdu, vy nemůžete přijíti.
[21] ---
[22] I pravili Židé: Zdali se sám zabije, že praví: Kam já jdu, vy nemůžete přijíti?
[22] ---
[23] I řekl jim: Vy z důlu jste, já s hůry jsem. Vy jste z tohoto světa, já nejsem z světa tohoto.
[23] ---
[24] Protož jsem řekl vám: Že zemřete v hříších svých. Nebo jestliže nebudete věřiti, že já jsem, zemřete v hříších svých.
[24] ---
[25] I řekli jemu: Kdo jsi ty? I řekl jim Ježíš: To, což z počátku pravím vám.
[25] ---
[26] Mnohoť mám o vás mluviti a souditi, ale ten, kterýž mne poslal, pravdomluvný jest, a já, což jsem slyšel od něho, to mluvím na světě.
[26] ---
[27] Ale neporozuměli, že by o Otci pravil jim.
[27] ---
[28] Protož řekl jim Ježíš: Když povýšíte Syna člověka, tehdy poznáte, že já jsem. A sám od sebe nic nečiním, ale jakž mne naučil Otec můj, tak mluvím.
[28] ---
[29] A ten, kterýž mne poslal, se mnou jest. Neopustilť mne samého Otec; nebo což jest jemu libého, to já činím vždycky.
[29] ---
[30] Ty věci když mluvil, mnozí uvěřili v něho.
[30] ---
[31] Tedy řekl Ježíš těm Židům, kteříž uvěřili jemu: Jestliže vy zůstanete v řeči mé, právě učedlníci moji budete.
[31] ---
[32] A poznáte pravdu, a pravda vás vysvobodí.
[32] ---
[33] I odpověděli jemu: Símě Abrahamovo jsme, a žádnému jsme nesloužili nikdy. I kterakž ty díš: že svobodní budete?
[33] ---
[34] Odpověděl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Že každý, kdož činí hřích, služebník jest hřícha.
[34] ---
[35] A služebník nezůstává v domě na věky; Syn zůstává na věky.
[35] ---
[36] Protož jestližeť vás Syn vysvobodí, právě svobodní budete.
[36] ---
[37] Vím, že jste símě Abrahamovo, ale hledáte mne zabiti; nebo řeč má nemá místa u vás.
[37] ---
[38] Já, což jsem viděl u Otce svého, mluvím; i vy tedy, co jste viděli u otce svého, činíte.
[38] ---
[39] Odpověděli a řekli jemu: Otec náš jest Abraham. Dí jim Ježíš: Kdybyste synové Abrahamovi byli, činili byste skutky Abrahamovy.
[39] ---
[40] Ale nyní hledáte mne zabiti, člověka toho, kterýž jsem pravdu mluvil vám, kterouž jsem slyšel od Boha. Tohoť Abraham nečinil.
[40] ---
[41] Vy činíte skutky otce svého. I řekli jemu: Myť z smilstva nejsme zplozeni, jednohoť Otce máme, Boha.
[41] ---
[42] Tedy řekl jim Ježíš: Byť Bůh Otec váš byl, milovali byste mne. Nebo já jsem z Boha pošel, a přišel jsem; aniž jsem sám od sebe přišel, ale on mne poslal.
[42] ---
[43] Proč mluvení mého nechápáte? Proto že slyšeti nemůžete řeči mé.
[43] ---
[44] Vy z otce ďábla jste, a žádosti otce svého chcete činiti. On byl vražedlník od počátku, a v pravdě nestál; nebo pravdy v něm není. Když mluví lež, z svého vlastního mluví; nebo lhář jest a otec lži.
[44] ---
[45] Já pak že pravdu pravím, nevěříte mi.
[45] ---
[46] Kdo z vás uviní mne z hříchu? A poněvadž pravdu pravím, proč vy mi nevěříte?
[46] ---
[47] Kdo z Boha jest, slova Boží slyší; protož vy neslyšíte, že z Boha nejste.
[47] ---
[48] Tedy odpověděli Židé a řekli jemu: Zdaliž my dobře nepravíme, že jsi ty Samaritán, a ďábelství máš?
[48] ---
[49] Odpověděl Ježíš: Jáť ďábelství nemám, ale ctím Otce svého; než vy jste mne neuctili.
[49] ---
[50] Jáť pak nehledám chvály své; jestiť, kdo hledá a soudí.
[50] ---
[51] Amen, amen pravím, vám: Bude-li kdo zachovávati slovo mé, smrti neuzří na věky.
[51] ---
[52] Tedy řekli mu Židé: Nyní jsme poznali, že ďábelství máš. Abraham umřel i proroci, a ty pravíš: Bude-li kdo zachovávati řeč mou, smrti neokusí na věky.
[52] ---
[53] Zdali jsi ty větší otce našeho Abrahama, kterýž umřel? I proroci zemřeli. Kým ty se činíš?
[53] ---
[54] Odpověděl Ježíš: Chválím-liť já se sám, chvála má nic není. Jestiť Otec můj, kterýž mne chválí, o němž vy pravíte, že Bůh váš jest.
[54] ---
[55] Ale nepoznali jste ho, já pak jej znám. A kdybych řekl, že ho neznám, byl bych podobný vám, lhář. Ale známť jej, a řeč jeho zachovávám.
[55] ---
[56] Abraham, otec váš, veselil se, aby viděl den můj, i viděl, a radoval se.
[56] ---
[57] Tedy řekli jemu Židé: Padesáti let ještě nemáš, a Abrahama jsi viděl?
[57] ---
[58] Řekl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Prvé nežli Abraham byl, já jsem.
[58] ---
[59] I zchápali kamení, aby házeli na něj. Ježíš pak skryl se, a prošed skrze ně, vyšel z chrámu, a tak odšel.
