[1] Pověděl jim také i podobenství, kterak by potřebí bylo vždycky se modliti a neoblevovati,
[1] ---
[2] Řka: Byl jeden soudce v městě jednom, kterýž se Boha nebál, a člověka nestyděl.
[2] ---
[3] Byla pak vdova v témž městě. I přišla k němu, řkuci: Pomsti mne nad protivníkem mým.
[3] ---
[4] On pak dlouho nechtěl. Ale potom řekl sám v sobě: Ač se Boha nebojím, ani člověka nestydím,
[4] ---
[5] Však že mi pokoje nedá tato vdova, pomstím jí, aby naposledy přijduci, neuhaněla mne.
[5] ---
[6] I dí Pán: Slyšte, co praví ten soudce nepravý.
[6] ---
[7] A což by pak Bůh nepomstil vyvolených svých, volajících k němu dnem i nocí, ačkoli i prodlévá jim?
[7] ---
[8] Pravímť vám, žeť jich brzo pomstí. Ale když přijde Syn člověka, zdaliž nalezne víru na zemi?
[8] ---
[9] I řekl také proti některým, kteříž v sebe doufali, že by spravedliví byli, jiných za nic nevážíce, podobenství toto:
[9] ---
[10] Dva muži vstupovali do chrámu, aby se modlili, jeden farizeus, a druhý publikán.
[10] ---
[11] Farizeus stoje, takto se sám v sobě modlil: Bože, děkuji tobě, že nejsem jako jiní lidé, dráči, nespravedliví, cizoložníci, aneb jako i tento publikán.
[11] ---
[12] Postím se dvakrát do téhodne, desátky dávám ze všech věcí, kterýmiž vládnu.
[12] ---
[13] Publikán pak zdaleka stoje, nechtěl ani očí k nebi pozdvihnouti. Ale bil se v prsy své, řka: Bože, buď milostiv mně hříšnému.
[13] ---
[14] Pravímť vám: Odšel tento, ospravedlněn jsa, do domu svého, a ne onen. Nebo každý, kdož se povyšuje, bude ponížen; a kdož se ponižuje, bude povýšen.
[14] ---
[15] Přinášeli také k němu i nemluvňátka, aby se jich dotýkal. To viděvše učedlníci, přimlouvali jim.
[15] ---
[16] Ale Ježíš svolav je, řekl: Nechte dítek, ať jdou ke mně, a nebraňte jim, nebo takovýchť jest království Boží.
[16] ---
[17] Amen pravím vám: Kdož by koli nepřijal království Božího jako dítě, nevejdeť nikoli do něho.
[17] ---
[18] I otázalo se ho jedno kníže, řka: Mistře dobrý, co čině, život věčný obdržím?
[18] ---
[19] I řekl jemu Ježíš: Co mne nazýváš dobrým? Žádný není dobrý, než jediný, totiž Bůh.
[19] ---
[20] Umíš přikázaní: Nezcizoložíš, nezabiješ, nepokradeš, nepromluvíš křivého svědectví, cti otce svého i matku svou.
[20] ---
[21] On pak řekl: Toho všeho ostříhal jsem od své mladosti.
[21] ---
[22] Ale slyšav to Ježíš, řekl mu: Ještěť se jednoho nedostává. Všecko, což máš, prodej, a rozdej chudým, a budeš míti poklad v nebi, a poď, následuj mne.
[22] ---
[23] On pak uslyšav to, zarmoutil se; byl zajisté bohatý velmi.
[23] ---
[24] A viděv jej Ježíš zarmouceného, řekl: Aj, jak nesnadně ti, kdož statky mají, do království Božího vejdou!
[24] ---
[25] Snáze jest zajisté velbloudu skrze jehelnou dírku projíti, nežli bohatému vjíti do království Božího.
[25] ---
[26] Tedy řekli ti, kteříž to slyšeli: I kdož může spasen býti?
[26] ---
[27] A on dí: Což jest nemožného u lidí, možné jest u Boha.
[27] ---
[28] I řekl Petr: Aj, my opustili jsme všecko, a šli jsme za tebou.
[28] ---
[29] On pak řekl jim: Amen pravím vám, že není žádného, kterýž by opustil dům, neb rodiče, neb bratří, neb manželku, neb dítky, pro království Boží,
[29] ---
[30] Aby nevzal v tomto času mnohem více, v budoucím pak věku života věčného.
[30] ---
[31] Tedy pojav dvanácte, řekl jim: Aj, vstupujeme do Jeruzaléma, a naplníť se všecko Synu člověka to, což psáno jest skrze proroky.
[31] ---
[32] Nebo vydán bude pohanům, a bude posmíván, a zlehčen, i uplván.
[32] ---
[33] A ubičujíce, zamordují jej, ale třetího dne z mrtvých vstane.
[33] ---
[34] Oni pak tomu nic nerozuměli, a bylo slovo to skryto před nimi, aniž věděli, co se pravilo.
[34] ---
[35] I stalo se, když se přibližovali k Jericho, slepý jeden seděl podlé cesty, žebře.
[35] ---
[36] A slyšev zástup pomíjející, otázal se, co by to bylo.
[36] ---
[37] I oznámili jemu, že Ježíš Nazaretský tudy jde.
[37] ---
[38] I zvolal, řka: Ježíši, synu Davidův, smiluj se nade mnou.
[38] ---
[39] A ti, kteříž napřed šli, přimlouvali mu, aby mlčal. Ale on mnohem více volal: Synu Davidův, smiluj se nade mnou.
[39] ---
[40] Tedy zastaviv se Ježíš, rozkázal ho k sobě přivésti. A když se přibližoval, otázal se ho,
[40] ---
[41] Řka: Co chceš, ať učiním? On pak dí: Pane, ať vidím.
[41] ---
[42] A Ježíš řekl jemu: Prohlédni. Víra tvá tě uzdravila.
[42] ---
[43] A i hned prohlédl, a šel za ním, velebě Boha. A všecken lid viděv to, vzdal chválu Bohu.
