[1] A když pominula sobota, Maria Magdaléna a Maria Jakubova a Salome nakoupily vonných věcí, aby přijdouce, pomazaly Ježíše.
[2] Protož velmi ráno v první den po sobotě přišly k hrobu, an již slunce vzešlo.
[3] I pravily vespolek: Kdo nám odvalí kámen ode dveří hrobových?
[4] (A vzhlédše, uzřely odvalený kámen.) Byl zajisté veliký velmi.
[5] A všedše do hrobu, uzřely mládence, an sedí na pravici, oděného rouchem bílým. I ulekly se.
[6] On pak řekl jim: Nebojte se. Ježíše hledáte Nazaretského, toho ukřižovaného. Vstalť jest, neníť ho tuto; aj, místo, kdež jej byli položili.
[7] Ale jděte, povězte učedlníkům jeho i Petrovi, žeť vás předejde do Galilee. Tam jej uzříte, jakž pověděl vám.
[8] A vyšedše rychle, utekly od hrobu; nebo přišel na ně strach a hrůza. A aniž komu co řekly, nebo se bály.
[9] Vstav pak Ježíš z mrtvých ráno v neděli, ukázal se nejprv Marii Magdaléně, z níž byl vyvrhl sedm ďáblů.
[10] Ona pak šedši, zvěstovala těm, kteříž s ním bývali, lkajícím a plačícím.
[11] A oni slyšavše, že by živ byl, a vidín od ní, nevěřili.
[12] Potom pak dvěma z nich jdoucím ukázal se v jiné způsobě, když šli přes pole.
[13] A ti šedše, pověděli jiným. Ani těm nevěřili.
[14] Potom sedícím spolu jedenácti ukázal se, a trestal nedověru jejich a tvrdost srdce, že těm, kteříž jej viděli vzkříšeného, nevěřili.
[15] A řekl jim: Jdouce po všem světě, kažte evangelium všemu stvoření.
[16] Kdož uvěří a pokřtí se, spasen bude; kdož pak neuvěří, budeť zatracen.
[17] Znamení pak ti, kteříž uvěří, tato míti budou: Ve jménu mém ďábly budou vymítati, jazyky novými mluviti,
[18] Hady bráti, a jestliže by co jedovatého pili, nikoliť jim neuškodí; na nemocné ruce vzkládati budou, a dobře se míti budou.
[19] Když pak jim odmluvil Pán, zhůru vzat jest do nebe, a sedí na pravici Boží.
[20] A oni vyšedše, kázali všudy, a Pán jim pomáhal, a slov jejich potvrzoval činěním divů.
