[1] A když vycházel z chrámu, dí jemu jeden z učedlníků jeho: Mistře, pohleď, kteraké kamení a jaké stavení!
[1] ---
[2] Tedy Ježíš odpovídaje, řekl jemu: Vidíš tato tak veliká stavení? Nebudeť ostaven kámen na kameni, kterýž by nebyl zbořen.
[2] ---
[3] A když se posadil na hoře Olivetské proti chrámu, otázali se jeho soukromí Petr, Jakub a Jan a Ondřej:
[3] ---
[4] Pověz nám, kdy to bude? A které znamení, když se toto všecko bude plniti?
[4] ---
[5] Ježíš pak odpovídaje jim, počal praviti: Vizte, aby vás někdo nesvedl.
[5] ---
[6] Neboť mnozí přijdou ve jménu mém, řkouce: Já jsem Kristus, a mnohéť svedou.
[6] ---
[7] Když pak uslyšíte o boji a pověst o válkách, nestrachujte se; nebo musí to býti, ale ne i hned konec.
[7] ---
[8] Povstaneť zajisté národ proti národu a království proti království, a budou země třesení po místech, a hladové i bouřky.
[8] ---
[9] A toť počátkové bolestí. Vy pak šetřte se. Nebo vydávati vás budou na sněmy a do shromáždění; budete biti, a před vládaři a králi stanete pro mne, na svědectví jim.
[9] ---
[10] Ale ve všech národech nejprv musí býti kázáno evangelium.
[10] ---
[11] Když pak vás povedou, vyzrazujíce, nestarejte se předtím, co byste mluvili, aniž pečlivě přemyšlujte, ale což vám bude dáno v tu hodinu, to mluvte; nebo nejste vy, kteříž mluvíte, ale Duch svatý.
[11] ---
[12] Vydáť pak bratr bratra na smrt a otec syna, a povstanou děti proti rodičům, a budou je mordovati.
[12] ---
[13] A budete v nenávisti všechněm pro jméno mé. Ale kdož setrvá až do konce, tenť spasen bude.
[13] ---
[14] Když pak uzříte ohavnost zpuštění, o kteréž povědíno jest skrze Daniele proroka, ana stojí, kdež by státi neměla, (kdo čte, rozuměj,) tehdáž ti, kdož by v Židovstvu byli, ať utekou na hory.
[14] ---
[15] A kdož by na střeše byl, nesstupuj do domu, ani vcházej, aby co vzal z domu svého.
[15] ---
[16] A kdo na poli, nevracuj se zase, aby vzal roucho své.
[16] ---
[17] Běda pak těhotným a těm, kteréž krmí v těch dnech.
[17] ---
[18] Protož modlte se, aby utíkání vaše nebylo v zimě.
[18] ---
[19] Neboť budou ti dnové ssoužení, jakéhož nebylo od počátku stvoření, kteréž Bůh stvořil, až dosavad, aniž bude.
[19] ---
[20] A byť nebyl ukrátil Pán těch dnů, nebyl by spasen žádný člověk. Ale pro vyvolené, kteréž vyvolil, ukrátil těch dnů.
[20] ---
[21] A tehdáž řekl-li by vám kdo: Aj, teď jest Kristus, aneb aj, tamto, nevěřte.
[21] ---
[22] Neboť povstanou falešní Kristové a falešní proroci, a budou činiti divy a zázraky k svedení, by možné bylo, také i vyvolených.
[22] ---
[23] Vy pak šetřte se. Aj, předpověděl jsem vám všecko.
[23] ---
[24] V těch pak dnech, po ssoužení tom, slunce se zatmí, a měsíc nedá světla svého.
[24] ---
[25] A hvězdy nebeské budou padati, a moci, které jsou na nebi, pohnou se.
[25] ---
[26] A tehdážť uzří Syna člověka, an se béře v oblacích s mocí velikou a s slávou.
[26] ---
[27] I tehdyť pošle anděly své, a shromáždí vyvolené své ode čtyř větrů, od končin země až do končin nebe.
[27] ---
[28] Od fíku pak učte se podobenství tomuto: Když již ratolest jeho odmladne, a vypučí se lístí, znáte, že blízko jest léto.
[28] ---
[29] Takž i vy, když uzříte, ano se tyto věci dějí, vězte, že blízko jest a ve dveřích.
[29] ---
[30] Amen pravím vám, žeť nepomine pokolení toto, až se tyto všecky věci stanou.
[30] ---
[31] Nebe a země pominou, ale slova má nikoli nepominou.
[31] ---
[32] Ale o tom dni a hodině žádný neví, ani andělé, kteříž jsou v nebesích, ani Syn, jediné Otec.
[32] ---
[33] Vizte, bděte a modlte se; nebo nevíte, kdy bude ten čas.
[33] ---
[34] Jako člověk, kterýž daleko odšel, opustiv dům svůj, a poručiv služebníkům svým vládařství, a jednomu každému práci jeho, vrátnému přikázal, aby bděl.
[34] ---
[35] Protož bděte; nebo nevíte, kdy Pán domu přijde, u večer-li, čili o půlnoci, čili když kohouti zpívají, čili ráno.
[35] ---
[36] Aby snad přijda v nenadále, nenalezl vás, a vy spíte.
