[1] V tom čase uslyšel Heródes čtvrták pověst o Ježíšovi.
[1] ---
[2] I řekl služebníkům svým: To jest Jan Křtitel. Onť jest vstal z mrtvých, a protož se divové dějí skrze něho.
[2] ---
[3] Nebo jav Heródes Jana, svázal jej byl a dal do žaláře, pro Herodiadu manželku Filipa bratra svého.
[3] ---
[4] Nebo byl řekl jemu Jan: Nesluší tobě míti jí.
[4] ---
[5] A chtěv zabiti jej, bál se lidu; nebo za proroka jej měli.
[5] ---
[6] Když pak slaven byl den narození Heródesova, tancovala dcera Herodiady u prostřed, i zalíbila se Heródesovi.
[6] ---
[7] Pročež s přísahou zaslíbil jí dáti, zač by ho jen požádala.
[7] ---
[8] A ona jsuci prvé navedena od mateře své, řekla: Dej mi zde na mise hlavu Jana Křtitele.
[8] ---
[9] I zarmoutil se král, ale pro přísahu a pro ty, kteříž spolu s ním stolili, rozkázal dáti.
[9] ---
[10] A poslav kata, sťal Jana v žaláři.
[10] ---
[11] I přinesena jest hlava jeho na mise, a dána té děvečce. I nesla mateři své.
[11] ---
[12] A přišedše učedlníci jeho, vzali tělo a pochovali je; a šedše, pověděli Ježíšovi.
[12] ---
[13] To uslyšev Ježíš, plavil se odtud na lodičce na místo pusté soukromí. Což uslyševše zástupové, šli za ním pěšky z měst.
[13] ---
[14] A vyšed Ježíš, uzřel zástup mnohý. I slitovalo mu se jich, a uzdravoval nemocné jejich.
[14] ---
[15] A když bylo k večerou, přistoupili k němu učedlníci jeho, řkouce: Pusté jest místo toto, a čas již pominul. Propusť zástupy, ať jdouce do městeček, nakoupí sobě pokrmů.
[15] ---
[16] Ježíš pak řekl jim: Není jim potřebí odcházeti, dejte vy jim jísti.
[16] ---
[17] A oni řkou jemu: Nemáme zde, než pět chlebů a dvě rybě.
[17] ---
[18] On pak dí jim: Přinestež mi je sem.
[18] ---
[19] A rozkázav zástupu posaditi se na trávě, a vzav těch pět chlebů a dvě rybě, vzhléd v nebe, požehnal, a lámaje, dával učedlníkům ty chleby, a učedlníci zástupům.
[19] ---
[20] I jedli všickni a nasyceni jsou. I sebrali, což zbylo drobtů, dvanácte košů plných.
[20] ---
[21] Těch pak, kteříž jedli, bylo okolo pěti tisíců mužů, kromě žen a dětí.
[21] ---
[22] A i hned přinutil Ježíš učedlníky své, aby vstoupili na lodí a předešli jej na druhou stranu, dokudž by nepropustil zástupů.
[22] ---
[23] A propustiv zástupy, vstoupil na horu soukromí, aby se modlil. A když byl večer, sám byl tam.
[23] ---
[24] Lodí pak již byla u prostřed moře, zmítající se vlnami, nebo byl vítr odporný.
[24] ---
[25] Při čtvrtém pak bdění nočním bral se k nim Ježíš, jda po moři.
[25] ---
[26] A vidouce jej učedlníci po moři jdoucího, zlekali se, řkouce: Obluda jest. A strachem křičeli.
[26] ---
[27] Ale i hned Ježíš promluvil k nim, řka: Doufejtež, jáť jsem, nebojte se.
[27] ---
[28] I odpověděv jemu Petr, řekl: Pane, jestliže jsi ty, rozkaž mi k sobě přijíti po vodě.
[28] ---
[29] On pak řekl: Poď. A vystoupiv Petr z lodí, šel po vodě, aby přišel k Ježíšovi.
[29] ---
[30] Ale vida vítr tuhý, bál se. A počav tonouti, zkřikl, řka: Pane, pomoz mi.
[30] ---
[31] A i hned Ježíš vztáh ruku, ujal jej a řekl jemu, Ó malé víry, pročežs pochyboval?
[31] ---
[32] A jakž oni vstoupili na lodí, utišil se vítr.
[32] ---
[33] Ti pak, kteříž na lodí byli, přistoupivše, klaněli se jemu, řkouce: Jistě Syn Boží jsi.
[33] ---
[34] A přeplavivše se, přišli do země Genezaretské.
[34] ---
[35] A poznavše jej muži místa toho, rozeslali po vší té krajině vůkol, a shromáždili k němu všecky neduživé.
[35] ---
[36] A prosili ho, aby se aspoň podolka roucha jeho dotkli. A kteřížkoli dotkli se, uzdraveni jsou.
