[1] Vida pak Ježíš zástupy, vstoupil na horu; a když se posadil, přistoupili k němu učedlníci jeho.
[1] ---
[2] I otevřev ústa svá, učil je, řka:
[2] ---
[3] Blahoslavení chudí duchem, nebo jejich jest království nebeské.
[3] ---
[4] Blahoslavení lkající, nebo oni potěšeni budou.
[4] ---
[5] Blahoslavení tiší, nebo oni dědictví obdrží na zemi.
[5] ---
[6] Blahoslavení, kteříž lačnějí a žíznějí spravedlnosti, nebo oni nasyceni budou.
[6] ---
[7] Blahoslavení milosrdní, nebo oni milosrdenství důjdou.
[7] ---
[8] Blahoslavení čistého srdce, nebo oni Boha viděti budou.
[8] ---
[9] Blahoslavení pokojní, nebo oni synové Boží slouti budou.
[9] ---
[10] Blahoslavení, kteříž protivenství trpí pro spravedlnost, nebo jejich jest království nebeské.
[10] ---
[11] Blahoslavení budete, když vám zlořečiti budou a protivenství činiti, a mluviti všecko zlé o vás, lhouce, pro mne.
[11] ---
[12] Radujte se a veselte se, nebo odplata vaše hojná jest v nebesích. Takť zajisté protivili se prorokům, kteříž byli před vámi.
[12] ---
[13] Vy jste sůl země. Jestliže sůl zmařena bude, čím bude osolena? K ničemuž se nehodí více, než aby byla ven vyvržena a od lidí pošlapána.
[13] ---
[14] Vy jste světlo světa. Nemůžeť město na hoře ležící skryto býti.
[14] ---
[15] Aniž rozsvěcují svíce a stavějí ji pod kbelec, ale na svícen; i svítí všechněm, kteříž jsou v domě.
[15] ---
[16] Tak svěť světlo vaše před lidmi, ať vidí skutky vaše dobré, a slaví Otce vašeho, kterýž jest v nebesích.
[16] ---
[17] Nedomnívejte se, že bych přišel rušiti zákona aneb proroků. Nepřišelť jsem rušiti, ale naplniti.
[17] ---
[18] Amen zajisté pravím vám: Dokudž nepomine nebe i země, jediná literka aneb jeden puňktík nepomine z zákona, až se všecky věci stanou.
[18] ---
[19] Protož zrušil-li by kdo jedno z přikázaní těchto nejmenších, a učil by tak lidi, nejmenší slouti bude v království nebeském. Kdož by pak koli činil i učil, ten veliký slouti bude v království nebeském.
[19] ---
[20] Nebo pravím vám: Nebude-liť hojnější spravedlivost vaše nežli zákonníků a farizeů, nikoli nevejdete do království nebeského.
[20] ---
[21] Slyšeli jste, že říkáno jest starým: Nezabiješ. Pakli by kdo zabil, povinen trpěti soud.
[21] ---
[22] Ale jáť pravím vám: Že každý, kdož se hněvá na bratra svého bez příčiny, musí trpěti soud. Kdož by pak řekl bratru svému: Rácha, povinen bude před radou státi; a kdož by řekl: Blázne, musí pekelný oheň trpěti.
[22] ---
[23] Protož obětoval-li bys dar svůj na oltář, a tu bys se rozpomenul, že bratr tvůj má něco proti tobě:
[23] ---
[24] Nechejž tu daru svého před oltářem a odejdi; prvé smiř se s bratrem svým, a potom přijda, obětuj dar svůj.
[24] ---
[25] Vejdi v dobrou vůli s protivníkem svým rychle, dokudž jsi s ním na cestě, aťby snad nedal tebe protivník tvůj soudci, a soudce dal by tě služebníku, a byl bys uvržen do žaláře.
[25] ---
[26] Amen pravím tobě: Nevyjdeš odtud, dokudž i posledního haléře nenavrátíš.
[26] ---
[27] Slyšeli jste, že říkáno bylo starým: Nezcizoložíš.
[27] ---
[28] Ale jáť pravím vám: Že každý, kdož by pohleděl na ženu ku požádání jí, již zcizoložil s ní v srdci svém.
[28] ---
[29] Jestliže pak oko tvé pravé horší tě, vylup je a vrz od sebe; neboť jest užitečněji tobě, aby zahynul jeden oud tvůj, než by celé tělo tvé uvrženo bylo do ohně pekelného.
[29] ---
[30] A pakli ruka tvá pravá horší tě, utni ji a vrz od sebe; nebo užitečněji jest tobě, aby zahynul jeden oud tvůj, než by všecko tělo tvé uvrženo bylo do pekelného ohně.
[30] ---
[31] Též řečeno jest: Kdož by koli propustil manželku svou, aby jí dal lístek rozloučení.
[31] ---
[32] Jáť pak pravím vám: Že kdožkoli propustil by manželku svou, kromě příčiny cizoložstva, uvodí ji v cizoložstvo, a kdož propuštěnou pojme, cizoloží.
[32] ---
[33] Opět slyšeli jste, že říkáno bylo starým: Nebudeš křivě přisahati, ale splníš Pánu přísahy své.
[33] ---
[34] Ale jáť pravím vám: Abyste nepřisahali všelijak, ani skrze nebe, nebo trůn Boží jest;
[34] ---
[35] Ani skrze zemi, nebo podnož jeho jest; ani skrze Jeruzalém, nebo město velikého toho Krále jest.
[35] ---
[36] Ani skrze hlavu svou budeš přisahati, nebo nemůžeš jednoho vlasu učiniti bílého aneb černého.
[36] ---
[37] Ale buď řeč vaše: Jistě, jistě; nikoli, nikoli. Což pak nad to více jest, to od zlého jest.
[37] ---
[38] Slyšeli jste, že říkáno bylo: Oko za oko, a zub za zub.
[38] ---
[39] Jáť pak pravím vám: Abyste neodpírali zlému. Ale udeří-li tě kdo v pravé líce tvé, nasaď jemu i druhého.
[39] ---
[40] A tomu, kdož se s tebou chce souditi a sukni tvou vzíti, nech mu i pláště.
[40] ---
[41] A nutil-li by tě kdo míli jednu, jdi s ním dvě.
[41] ---
[42] A prosícímu tebe dej, a od toho, kdo by chtěl vypůjčiti od tebe, neodvracuj se.
[42] ---
[43] Slyšeli jste, že říkáno bylo: Milovati budeš bližního svého, a nenáviděti budeš nepřítele svého.
[43] ---
[44] Ale jáť vám pravím: Milujte nepřátely své, dobrořečte těm, kteříž vás proklínají, dobře čiňte nenávidícím vás, a modlte se za ty, kteříž vás utiskují a vám se protiví,
[44] ---
[45] Abyste byli synové Otce svého, kterýž jest v nebesích; nebo slunci svému velí vzchoditi na dobré i na zlé, a déšť dává na spravedlivé i na nespravedlivé.
[45] ---
[46] Nebo milujete-li ty, kdož vás milují, jakou odplatu máte? Zdaliž i publikáni téhož nečiní?
[46] ---
[47] A budete-li pozdravovati toliko bratří svých, což více činíte? Však i publikáni to činí.
[47] ---
[48] Buďtež vy tedy dokonalí, jako i Otec váš, kterýž jest v nebesích, dokonalý jest.
