[1] Slovo, kteréž viděl Izaiáš syn Amosův o Judovi a Jeruzalému.
[1] ---
[2] I stane se v posledních dnech, že utvrzena bude hora domu Hospodinova na vrchu hor, a vyvýšena nad pahrbky, i pohrnou se k ní všickni národové.
[2] ---
[3] A půjdou lidé mnozí, říkajíce: Poďte, a vstupme na horu Hospodinovu, do domu Boha Jákobova, a bude nás vyučovati cestám svým, i budeme choditi po stezkách jeho. Nebo z Siona vyjde zákon, a slovo Hospodinovo z Jeruzaléma.
[3] ---
[4] Onť bude souditi mezi národy, a trestati bude lidi mnohé. I zkují meče své v motyky, a oštípy své v srpy. Nepozdvihne národ proti národu meče, a nebudou se více učiti boji.
[4] ---
[5] Dome Jákobův, poďtež, a choďme v světle Hospodinově.
[5] ---
[6] Ale ty jsi opustil lid svůj, dům Jákobův, proto že jsou naplněni ohavnostmi národů východních, a jsou pověrní jako Filistinští, a smyšlínky cizozemců že sobě libují.
[6] ---
[7] K tomu naplněna jest země jejich stříbrem a zlatem, tak že není konce pokladům jejich; naplněna jest země jejich i koňmi, vozům pak jejich počtu není.
[7] ---
[8] Naplněna jest také země jejich modlami; klanějí se dílu rukou svých, kteréž učinili prstové jejich.
[8] ---
[9] Klaní se obecný člověk, a ponižuje se i přední muž; protož neodpouštěj jim.
[9] ---
[10] Vejdi do skály, a skrej se v prachu před hrůzou Hospodinovou, před slávou důstojnosti jeho.
[10] ---
[11] Tuť oči vysoké člověka sníženy budou, a skloněna bude vysokost lidská, ale Hospodin sám vyvýšen bude v ten den.
[11] ---
[12] Nebo den Hospodina zástupů se blíží na každého pyšného a zpínajícího se, i na každého vyvýšeného, i bude ponížen,
[12] ---
[13] I na všecky cedry Libánské vysoké a vyvýšené, i na všecky duby Bázanské,
[13] ---
[14] I na všecky hory vysoké, i na všecky pahrbky vyvýšené,
[14] ---
[15] I na všelikou věži vysokou, i na všelikou zed pevnou,
[15] ---
[16] I na všecky lodí mořské, i na všecka malování slibná.
[16] ---
[17] A sehnuta bude pýcha člověka, a snížena bude vysokost lidská, ale vyvýšen bude Hospodin sám v ten den,
[17] ---
[18] Modly pak docela vymizejí.
[18] ---
[19] Tehdy půjdou do jeskyní skal a do roklí země, před hrůzou Hospodinovou a slávou důstojnosti jeho, když povstane, aby potřel zemi.
[19] ---
[20] V ten den zavrže člověk modly své stříbrné a modly své zlaté, kterýchž mu nadělali, aby se klaněl, totiž krtům a netopýřům.
[20] ---
[21] I vejde do slují skal a do vysedlin jejich před hrůzou Hospodinovou, a před slávou důstojnosti jeho, když povstane, aby potřel zemi.
[21] ---
[22] Přestaňtež doufati v člověku, jehož dýchání v chřípích jeho jest. Nebo zač má jmín býti?
