[1] Utíkají bezbožní, ač jich žádný nehoní, ale spravedliví jako mladý lev smělí jsou.
[2] Pro přestoupení země mnoho knížat jejích, ale pro člověka rozumného a umělého trvánlivé bývá panování.
[3] Muž chudý, kterýž utiská nuzné, podoben jest přívalu zachvacujícímu, za čímž nebývá chleba.
[4] Kteří opouštějí zákon, chválí bezbožného, ale kteříž ostříhají zákona, velmi jsou jim na odpor.
[5] Lidé zlí nesrozumívají soudu, ti pak, kteříž hledají Hospodina, rozumějí všemu.
[6] Lepší jest chudý, kterýž chodí v upřímnosti své, než převrácený na kterékoli cestě, ačkoli jest bohatý.
[7] Kdo ostříhá zákona, jest syn rozumný; kdož pak s žráči tovaryší, hanbu činí otci svému.
[8] Kdo rozmnožuje statek svůj lichvou a úrokem, shromažďuje tomu, kdož by jej z milosti chudým rozděloval.
[9] Kdo odvrací ucho své, aby neslyšel zákona, i modlitba jeho jest ohavností.
[10] Kdo zavodí upřímé na cestu zlou, do jámy své sám vpadne, ale upřímí dědičně obdrží dobré.
[11] Moudrý jest u sebe sám muž bohatý, ale chudý rozumný vystihá jej.
[12] Když plésají spravedliví, velmi to pěkně sluší; ale když povstávají bezbožní, vyhledáván bývá člověk.
[13] Kdo přikrývá přestoupení svá, nepovede se jemu šťastně; ale kdož je vyznává a opouští, milosrdenství důjde.
[14] Blahoslavený člověk, kterýž se strachuje vždycky; ale kdož zatvrzuje srdce své, upadne ve zlé.
[15] Lev řvoucí a nedvěd hladovitý jest panovník bezbožný nad lidem nuzným.
[16] Kníže bez rozumu bývá veliký dráč, ale kdož v nenávisti má mrzký zisk, prodlí dnů.
[17] Člověka, kterýž násilí činí krvi lidské, ani nad jamou, když utíká, žádný ho nezadrží.
[18] Kdo chodí upřímě, zachován bude, převrácený pak na kterékoli cestě padne pojednou.
[19] Kdo dělá zemi svou, nasycen bývá chlebem; ale kdož následuje zahalečů, nasycen bývá chudobou.
[20] Muž věrný přispoří požehnání, ale kdož chvátá zbohatnouti, nebývá bez viny.
[21] Přijímati osobu není dobré; nebo mnohý pro kus chleba neprávě činí.
[22] Člověk závistivý chvátá k statku, nic nevěda, že nouze na něj přijde.
[23] Kdo domlouvá člověku, potom spíše milost nalézá nežli ten, kterýž lahodí jazykem.
[24] Kdo loupí otce svého a matku svou, a říká, že to není žádný hřích, tovaryš jest vražedlníka.
[25] Vysokomyslný vzbuzuje svár, ale kdo doufá v Hospodina, hojnost míti bude.
[26] Kdo doufá v srdce své, blázen jest; ale kdož chodí moudře, pomůže sobě.
[27] Kdo dává chudému, nebude míti žádného nedostatku; kdož pak zakrývá oči své, bude míti množství zlořečení.
[28] Když povstávají bezbožní, skrývá se člověk; ale když hynou, rozmnožují se spravedliví.