[1] Moudrost vystavěla dům svůj, vytesavši sloupů svých sedm.
[2] Zbila dobytek svůj, smísila víno své, stůl také svůj připravila.
[3] A poslavši děvečky své, volá na vrchu nejvyšších míst v městě:
[4] Kdožkoli jest hloupý, uchyl se sem. Až i bláznivým říká:
[5] Poďte, jezte chléb můj, a píte víno, kteréž jsem smísila.
[6] Opusťte hloupost a živi buďte, a choďte cestou rozumnosti.
[7] Kdo tresce posměvače, dochází hanby, a kdo přimlouvá bezbožnému, pohanění.
[8] Nedomlouvej posměvači, aby tě nevzal v nenávist; přimlouvej moudrému, a bude tě milovati.
[9] Učiň to moudrému, a bude moudřejší; pouč spravedlivého, a bude umělejší.
[10] Počátek moudrosti jest bázeň Hospodinova, a umění svatých rozumnost.
[11] Nebo skrze mne rozmnoží se dnové tvoji, a přidánoť bude let života.
[12] Budeš-li moudrý, sobě moudrý budeš; pakli posměvač, sám vytrpíš.
[13] Žena bláznivá štěbetná, nesmyslná, a nic neumí.
[14] A sedí u dveří domu svého na stolici, na místech vysokých v městě,
[15] Aby volala jdoucích cestou, kteříž přímo jdou stezkami svými, řkuci:
[16] Kdo jest hloupý, uchyl se sem. A bláznivému říká:
[17] Voda kradená sladší jest, a chléb pokoutní chutnější.
[18] Ale neví hlupec, že mrtví jsou tam, a v hlubokém hrobě ti, kterýchž pozvala.
