[1] Přednímu z kantorů na šušan eduth, zlatý žalm Davidův, k vyučování, Když válku vedl proti Syrii Naharaim, a proti Syrii Soba, kdyžto navrátil se Joáb, pobiv Idumejských v údolí slaném dvanácte tisíců. Bože, zavrhl jsi byl nás, roztrhls nás a hněvals se, navratiž se zase k nám.
[1] ---
[2] Zatřásl jsi byl zemí a roztrhls ji, uzdraviž rozsedliny její, neboť se chvěje.
[2] ---
[3] Ukazoval jsi lidu svému tvrdé věci, napájels nás vínem zkormoucení.
[3] ---
[4] Ale nyní dal jsi těm, kteříž se tebe bojí, korouhev, aby ji vyzdvihli pro pravdu tvou. Sélah.
[4] ---
[5] Ať jsou vysvobozeni milí tvoji, zachovávejž jich pravicí svou, a vyslyš mne.
[5] ---
[6] Bůh mluvil skrze svatost svou, veseliti se budu, budu děliti Sichem, a údolí Sochot rozměřím.
[6] ---
[7] Můjť jest Galád, můj i Manasses, a Efraim síla hlavy mé, Juda učitel můj.
[7] ---
[8] Moáb medenice k umývání mému, na Edoma uvrhu obuv svou, proti mně, Palestino, trub.
[8] ---
[9] Kdo mne uvede do města ohraženého? Kdo mne zprovodí až do Idumee?
[9] ---
[10] Zdali ne ty, ó Bože, kterýž jsi nás byl zavrhl, a nevycházels, Bože, s vojsky našimi?
[10] ---
[11] Uděliž nám pomoci před nepřítelem, nebo marná jest pomoc lidská.
[11] ---
[12] V Bohu udatně sobě počínati budeme, a onť pošlapá nepřátely naše.
