Römerbrief - Kapitel 2 Kap. 2 - Römerbrief
[1] Protož nemůžeš se vymluviti, ó člověče, každý potupující. Nebo tím, že jiného potupuješ, sám sebe odsuzuješ, poněvadž totéž činíš, což tupíš.
[2] Vímeť zajisté, že soud Boží jest podlé pravdy proti těm, kteříž takové věci činí.
[3] Zdali se domníváš, ó člověče, kterýž soudíš ty, kdož takové věci činí, a sám totéž čině, že ty ujdeš soudu Božího?
[4] Čili bohatstvím dobrotivosti jeho a snášelivosti i dlouhočekání pohrdáš, nevěda, že dobrotivost Boží ku pokání tebe vede?
[5] Ale podlé tvrdosti své a srdce nekajícího shromažďuješ sám sobě hněv ke dni hněvu a zjevení spravedlivého soudu Božího.
[6] Kterýž odplatí jednomu každému podlé skutků jeho,
[7] Těm zajisté, kteříž trvajíce v dobrém skutku, slávy a cti a nesmrtelnosti hledají, životem věčným,
[8] Těm pak, kteříž jsou svárliví, a pravdě nepovolují, ale povolují nepravosti, prchlivostí a hněvem,
[9] Trápením a úzkostí, každé duši člověka činícího zlé, i Žida předně, i Řeka.
[10] Ale sláva a čest a pokoj každému, kdo činí dobré, i Židu předně, i Řeku.
[11] Neboť není přijímání osob u Boha.
[12] Kteřížkoli zajisté bez zákona hřešili, bez zákona i zahynou; a kteřížkoli pod zákonem hřešili, skrze zákon odsouzeni budou.
[13] (Nebo ne ti, kteříž slyší zákon, spravedlivi jsou před Bohem, ale činitelé zákona spravedlivi budou.
[14] Nebo když pohané zákona nemajíce, od přirození činí to, což přikazuje zákon, takoví zákona nemajíce, sami sobě zákonem jsou,
[15] Jako ti, kteříž ukazují dílo zákona napsané na srdcích svých, když jim to osvědčuje svědomí jejich i myšlení, kteráž se vespolek obviňují, aneb také vymlouvají.)
[16] V ten den, když souditi bude Bůh tajné věci lidské, podlé evangelium mého skrze Jezukrista.
[17] Aj, ty sloveš Žid, a zpoléháš na zákon, a chlubíš se Bohem,
[18] A znáš vůli jeho, a rozeznáváš, co sluší, naučen jsa z zákona,
[19] A za to máš, že jsi ty vůdcím slepých, světlem těch, kteříž jsou ve tmě,
[20] Ředitelem nemoudrých, učitelem nemluvňat, majícím formu umění a pravdy v zákoně.
[21] Kterakž tedy jiného uče, sám sebe neučíš? Vyhlašuje, že nemá kradeno býti, kradeš?
[22] Pravě: Nezcizoložíš, cizoložství pácháš? V ohavnosti maje modly, svatokrádeže se dopouštíš?
[23] Zákonem se chlubě, přestupováním zákona Bohu neúctu činíš?
[24] Nebo jméno Boží pro vás v porouhání jest mezi pohany, jakož psáno jest.
[25] Obřezáníť zajisté prospěje, budeš-li zákon plniti; pakli budeš přestupitelem zákona, obřezání tvé učiněno jest neobřezáním.
[26] A protož jestližeť by neobřízka ostříhala práv zákona, zdaliž nebude počtena neobřízka jejich za obřízku?
[27] A ti, kteříž jsou z přirození neobřízka, zachovávajíce zákon, zdaliž nepotupí tebe, kterýž pod literou a obřízkou přestupník jsi zákona?
[28] Nebo ne ten jest Žid, kterýž jest zjevně; aniž to jest obřezání, kteréž bývá zjevně na těle;
[29] Ale ten jest Žid, kterýž vnitř jest Židem, obřezání maje srdečné v duchu, a ne podlé litery; jehož chvála ne z lidí jest, ale z Boha.