[1] Přednímu z kantorů na šošannim, žalm Davidův. Vysvoboď mne, ó Bože, neboť jsou dosáhly vody až k duši mé.
[2] Pohřížen jsem v hlubokém bahně, v němž dna není; všel jsem do hlubokosti vod, jejichž proud zachvátil mne.
[3] Ustal jsem, volaje, vyschlo hrdlo mé, zemdlely oči mé od ohlídání se na tě Boha svého.
[4] Více jest těch, kteříž mne nenávidí bez příčiny, než vlasů hlavy mé; zmocnili se ti, kteříž mne vyhladiti usilují, a jsou nepřátelé moji bez mého provinění; to, čehož jsem nevydřel, nahražovati jsem musil.
[5] Bože, ty znáš sám nemoudrost mou, a výstupkové moji nejsou skryti před tebou.
[6] Nechť nebývají zahanbeni příčinou mou ti, kteříž na tě očekávají, Pane, Hospodine zástupů; nechť nepřicházejí skrze mne k hanbě ti, kteříž tě hledají, ó Bože Izraelský.
[7] Neboť pro tebe snáším pohanění, a stud přikryl tvář mou.
[8] Cizí učiněn jsem bratřím svým, a cizozemec synům matky své,
[9] Proto že horlivost domu tvého snědla mne, a hanění hanějících tě na mne připadla.
[10] Když jsem plakal, postem trápiv duši svou, bylo mi to ku potupě obráceno.
[11] Když jsem bral na se pytel místo roucha, tehdy jsem jim byl za přísloví.
[12] Pomlouvali mne, sedíce v bráně, a písničkou byl jsem těm, kteříž pili víno.
[13] Já pak modlitbu svou k tobě odsílám, Hospodine, časť jest dobré líbeznosti tvé. Ó Bože, vedlé množství milosrdenství svého vyslyš mne, pro pravdu svou spasitelnou.
[14] Vytrhni mne z bláta, abych nebyl pohřížen; nechť jsem vytržen od těch, kteříž mne nenávidí, jako z hlubokostí vod,
[15] Aby mne nezachvátili proudové vod, a nesehltila hlubina, ani se nade mnou zavřela prohlubně.
[16] Vyslyšiž mne, Hospodine, neboť jest dobré milosrdenství tvé; vedlé množství slitování svých vzhlédniž na mne.
[17] A neskrývej tváři své od služebníka svého, neboť mám úzkost; rychle vyslyš mne.
[18] Přibliž se k duši mé, a vyprosť ji; pro nepřátely mé vykup mne.
[19] Ty znáš pohanění mé, a zahanbení mé, i potupu mou, před tebouť jsou všickni nepřátelé moji.
[20] Pohanění potřelo srdce mé, pročež jsem byl v žalosti. Očekával jsem, zdali by mne kdo politoval, ale žádného nebylo, zdali by kdo potěšiti chtěli, ale nedočkal jsem.
[21] Nýbrž místo pokrmu poskytli mi žluči, a v žízni mé napájeli mne octem.
[22] Budiž jim stůl jejich před nimi za osídlo, a pokojný způsob jejich místo síti.
[23] Ať se zatmí oči jejich, aby viděti nemohli, a bedra jejich k stálému přiveď zemdlení.
[24] Vylí na ně rozhněvání své, a prchlivost hněvu tvého ať je zachvátí.
[25] Budiž příbytek jejich pustý, v staních jejich kdo by obýval, ať není žádného.
[26] Nebo se tomu, jehož jsi ty zbil, protiví, a o bolesti zraněných tvých rozmlouvají.
[27] Přilož nepravost k nepravosti jejich, a ať nepřicházejí k spravedlnosti tvé.
[28] Nechť jsou vymazáni z knihy živých, a s spravedlivými ať nejsou zapsáni.
[29] Já pak ztrápený jsem, a bolestí sevřený, ale spasení tvé, ó Bože, na místě bezpečném postaví mne.
[30] I buduť chváliti jméno Boží s prozpěvováním, a velebiti je s děkováním.
[31] A bude to příjemnější Hospodinu nežli vůl, neb volek rohatý s rozdělenými kopyty.
[32] To když uhlédají tiší, radovati se budou, hledajíce Boha, a ožive srdce jejich.
[33] Neboť vyslýchá chudé Hospodin, a vězni svými nezhrzí.
[34] Chvaltež ho nebesa a země, moře i všeliký hmyz jejich.
[35] Bůhť zajisté zachová Sion, a vzdělá města Judská, i budou tu bydliti, a zemi tu dědičně obdrží.
[36] Tolikéž i símě služebníků jeho dědičně jí vládnouti budou, a milující jméno jeho v ní přebývati.
