[1] Přednímu kantoru na neginot, vyučující žalm Davidův. Slyš, ó Bože, modlitbu mou, a neskrývej se před prosbou mou.
[2] Pozoruj a vyslyš mne, neboť naříkám v úpění svém, a kormoutím se,
[3] A to pro křik nepřítele, pro nátisk bezbožníka; neboť sčítají na mne lživé věci, a s vzteklostí se proti mně postavují.
[4] Srdce mé bolestí ve mně, a strachové smrti připadli na mne.
[5] Bázeň a strach přišel na mne, a hrůza přikvačila mne.
[6] I řekl jsem: Ó bych měl křídla jako holubice, zaletěl bych a poodpočinul.
[7] Aj, daleko bych se vzdálil, a přebýval bych na poušti. Sélah.
[8] Pospíšil bych ujíti větru prudkému a vichřici.
[9] Zkaz je, ó Pane, změť jazyk jejich, neboť jsem spatřil bezpráví a rozbroj v městě.
[10] Dnem i nocí ty věci je obkličují po zdech jeho, a v prostředku jeho jest nepravost a převrácenost.
[11] Těžkosti jsou u prostřed něho, aniž vychází chytrost a lest z ulic jeho.
[12] Nebo ne nějaký nepřítel útržky mi činil, sic jinak snesl bych to; ani ten, kdož mne nenávidí, pozdvihl se proti mně, nebo skryl bych se před ním:
[13] Ale ty, člověče mně rovný, vůdce můj a domácí můj;
[14] Ješto jsme spolu mile tajné rady držívali, a do domu Božího společně chodívali.
[15] Ó by je smrt náhle přikvačila, tak aby za živa sstoupiti musili do pekla; nebo jest nešlechetnost v příbytcích jejich a u prostřed nich.
[16] Já pak k Bohu volati budu, a Hospodin vysvobodí mne.
[17] U večer, i ráno, též o poledni modliti se, a nezbedně volati budu, až i vyslyší hlas můj.
[18] Vykoupíť duši mou, tak aby v pokoji byla před válkou proti mně; nebo veliké množství bylo jich při mně.
[19] Vyslyšíť Bůh silný, a je ssouží, (neboť sedí od věčnosti, Sélah), proto že nenapravují, aniž se bojí Boha.
[20] Vztáhl ruce své na ty, kteříž s ním pokoj měli, a zrušil smlouvu svou.
[21] Libější než máslo byla slova úst jeho, ale v srdci boj; měkčejší nad olej řeči jeho, a však byly jako mečové.
[22] Uvrz na Hospodina břímě své, a onť opatrovati tě bude, aniž dopustí, aby na věky pohnut byl spravedlivý.
[23] Ale onyno, ty Bože, svedeš do jámy zatracení; lidé zajisté vražedlní a lstiví nedojdou polovice dnů svých, já pak v tebe doufati budu.
