Psalmen - Kapitel 22 Kap. 22 - Psalmen

^[1]  Přednímu zpěváku k času jitřnímu, žalm Davidův.

^[2]  Bože můj, Bože můj, pročež jsi mne opustil? Vzdálils se od spasení mého a od slov naříkání mého.

^[3]  Bože můj, přes celý den volám, a neslyšíš, i v noci, a nemohu se utajiti.

^[4]  Ty zajisté jsi svatý, zůstávající vždycky k veliké chvále Izraelovi.

^[5]  V toběť doufali otcové naši, doufali, a vysvobozovals je.

^[6]  K tobě volávali, a spomáhals jim; v tobě doufali, a nebývali zahanbeni.

^[7]  Já pak červ jsem, a ne člověk, útržka lidská a povrhel vůbec.

^[8]  Všickni, kteříž mne vidí, posmívají se mi, ošklebují se, a hlavami potřásají, říkajíce:

^[9]  Spustiltě se na Hospodina, nechť ho vysvobodí; nechať jej vytrhne, poněvadž se mu v něm zalíbilo.

^[10]  Ješto ty jsi, kterýž jsi mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání při prsích matky mé.

^[11]  Na tebeť jsem uvržen od narození svého, od života matky mé Bůh můj ty jsi.

^[12]  Nevzdalujž se ode mne, nebo ssoužení blízké jest, a nemám spomocníka.

^[13]  Obkličujíť mne býkové mnozí, silní volové z Bázan obstupují mne.

^[14]  Otvírají na mne ústa svá, jako lev rozsapávající a řvoucí.

^[15]  Jako voda rozplynul jsem se, a rozstoupily se všecky kosti mé, a srdce mé jako vosk rozpustilo se u prostřed vnitřností mých.

^[16]  Vyprahla jako střepina síla má, a jazyk můj přilnul k dásním mým, anobrž v prachu smrti položils mne.

^[17]  Nebo psi obskočili mne, rota zlostníků oblehla mne, zprobijeli ruce mé i nohy mé.

^[18]  Mohl bych sčísti všecky kosti své, oni pak hledí na mne, a dívají se mi.

^[19]  Dělí mezi sebou roucha má, a o můj oděv mecí los.

^[20]  Ale ty, Hospodine, nevzdalujž se, sílo má, přispěj k spomožení mému.

^[21]  Vychvať od meče duši mou, a z moci psů jedinkou mou.

^[22]  Zachovej mne od úst lva, a od rohů jednorožcových vyprosť mne.

^[23]  I budu vypravovati bratřím svým o jménu tvém, u prostřed shromáždění chváliti tě budu, řka:

^[24]  Kteříž se bojíte Hospodina, chvalte jej, všecko símě Jákobovo ctěte jej, a boj se ho všecka rodino Izraelova.

^[25]  Nebo nepohrdá, ani se odvrací od trápení ztrápeného, aniž skrývá tváři své od něho, nýbrž když k němu volá, vyslýchá jej.

^[26]  O tobě chvála má v shromáždění velikém, sliby své plniti budu před těmi, kteříž se bojí tebe.

^[27]  Jísti budou tiší a nasyceni budou, chváliti budou Hospodina ti, kteříž ho hledají, živo bude srdce vaše na věky.

^[28]  Rozpomenou a obrátí se k Hospodinu všecky končiny země, a skláněti se budou před ním všecky čeledi národů.

^[29]  Nebo Hospodinovo jest království, a onť panuje nad národy.

^[30]  Jísti budou a skláněti se před ním všickni tuční země, jemu se klaněti budou všickni sstupující do prachu, a kteříž duše své nemohou při životu zachovati.

^[31]  Símě jejich sloužiti mu bude, a přičteno bude ku Pánu v každém věku. Přijdouť, a lidu, kterýž z nich vyjde, vypravovati budou spravedlnost jeho; nebo ji skutkem vykonal.